Mám ráda spontánní akce! Škoda, že se k nim nachomýtnu tak jednou za uherský rok.
To si tak dožehlím, jdu pověsit další prádlo na balkón a najednou telefon. Jiří - je v Ho a pichl kolo, tak jestli nemám nějaké nářadí. Nářadí by bylo, takže Jiří došel, vybral a za mojí a Karlovy asistence měnil a měnil, až nakonec vyměnil. Kdo zná Jiřího, ví, že taková práce v jeho podání prostě musí byt sranda, a taky že byla, hlavně když začal panikařit, že dal naopak plášť a Karel ho půl hodiny přesvědčoval, že je to jedno. No ale všechno v pořádku skončilo, pak jsem je pustila nahoru poumývat se, potýrat králíka a že prý s nima mám někam jít. No tak jsme šli. Měla jsem druhé pivo během jednoho týdne, což je na mě docela výkon. Asi stárnu. Ale pořád to takhle ve třech byl lepší pokec, než když je nás víc a obzvlášť, když je víc holek než kluků jak minule. Na rozdíl od většiny ostatních mě témata chlast, sex a porno zas tak dvakrát neberou, protože k nim nemám moc co říct. Zato dneska jsme stihli probrat třeba problémy v OTTD a protože jsme seděli u nádraží, Jiří každou chvíli ohlašoval, co zrovna přijelo za vlak, případně co je to za mašinu (Já: Jaktožes věděl, co je to zač, i kdyžs ji ještě neviděl? Jiří: Podle zvuku! - no prostě vlakofil :)). To mě bavilo o dost víc. Jsem divná? Co už :)
To je zvláštní - čím víc jsem ospalá přes den, tím míň se mi chce spát, když hodiny ukazují čas na spaní. Tak zkouším aspoň psát, ale mám dojem, že všechny nápady na články, které se mi honí hlavou, když vypnu noťas a pokouším se usnout, jsou zatím v nedohlednu a přijdou zase, až to tu ukončím. Takže to asi bude jenom splácanina náhodných myšlenek.
Náhodná myšlenka 1:
Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Tento týden jsem tomu musela dát za pravdu, a to ani nebylo pořádné stěhování, jenom jsem odstranila posledních pár mých věcí z bytu, takže tam zůstala jenom mikrovlnka a konvice. Kdyby tam se mnou nebyl taťka, tak mám asi i daleko víc zavazadel, on ale naštěstí umí balit velice úsporně, takže z toho byly jenom dvě cestovní tašky, poloprázdná krosna a k tomu klávesy se stojanem a peřiny, na které jsem málem zapomněla.
Náhodná myšlenka 2:
Teď trochu na vážnější notu. Když tak přemýšlím o naší rodině, nevychází mi z toho úplně ideální obrázek. Na první pohled to tak sice nevypadá, ale my vlastně skoro nejsme rodina. Prostě jenom tak existujeme vedle sebe a moc toho o sobě nevíme. Když ségru odvezli tento týden do nemocnice, ani jsme nebyli schopní vymyslet, jakou knížku jí tam dovézt, aby ji to bavilo. Ne že bych byla tak úplně mimo obraz, co čte, ale to, co u ní vidím, je většinou povinná četba, takže stejně nevím, po čem by sáhla, kdyby si mohla naprosto libovolně vybrat. My prostě žijeme vedle sebe, ne spolu. Když jsou doma všichni, stává se, že nám je náš třípokojový byt malý, protože minimálně jeden člověk se prostě musí někomu přizpůsobit. Minulý týden jsem byla docela nakrknutá, protože ségra vstávala později než já, to znamená, že jsem vždycky vypadla z pokoje do obýváku, abych ji nerušila, a už jsem tam tak nějak zůstala. Obě v jedné místnosti nevydržíme, protože každá poslouchá diametrálně jinou muziku, takže když je zbytek bytu obsazený, jsme poměrně nakrklé obě, protože i když má jedna sluchátka a druhá repráky, vždycky jsou slyšet obě muziky zároveň, což ale vůbec neni fajn... Takže jsem si říkala, že bych teď fakt chtěla být v tom pokoji zase já, no a evidentně mi to vyšlo, protože ségra bude v nemocnici ještě bůhví jak dlouho... hm, takhle jsem si to zase nepředstavovala.
Vypadá to, že víc souvislého textu asi nevyplodím, takže už jenom takové štěky.
Náhodná myšlenka 3:
Ne, opravdu to včera nebyl dobrý nápad zapomenout si dát prášek proti alergii. Asi si brzo vysmrkám duši z těla.
Náhodná myšlenka 4:
Já chci ještě další italské žvýkací bonbony! Vypadá to, že už jsem sežrala všechny zásoby :(
Náhodná myšlenka 5:
Matt Emmons v rozhovoru v Magazínu Dnes vypadá docela sympaticky. Asi mu budu fandit :) (a jeho manželce samozřejmě taky).
Náhodná myšlenka 6:
Kombinace Foo Fighters - The Offspring - Three Days Grace - Alter Bridge se mi dneska docela líbila, asi to budu poslouchat častěji :)
Náhodná myšlenka 7:
Zajímalo by mě, kde se mi zatoulal narozeninový dárek (Apofotoknížka + tričko + Reflections). Už v úterý mi došel mail, že je zásilka doručena, ale já jsem ji ještě neviděla a na poště taky zatím není...
Než jsem začala psát sedmičku, věděla jsem, co chci napsat do osmičky, ale nějak mi to vypadlo a nemůžu si vzpomenout. Asi je už fakt pozdě. Takže hyvää yötä kaikille!
Dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká knížka tak pohltila. Kvůli ní odkládám slibovaný článek o Apulii, protože se mi zase podařilo dostat do stavu, kdy prostě není možné odložit knížku, dokud ji celou nepřečtu.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
běh
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
hledat
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.
Asi bych chtěla být jako Tamar, i když samozřejmě pokud možno ne ve stejné situaci jako ona. Ale taky mě napadá, že mám něco společného s Nosorožcem - taky se upínám na některé osoby a dělá mi problém si přiznat, že pro ně nejsem a nikdy nebudu na prvním místě... A nakonec mám slabost pro Šaje - o něho jsem se opravdu bála a doufala jsem, že to s ním dobře dopadne (s ostatníma teda taky, ale s ním nejvíc).
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Jak už jsem psala výš, je to naprosto strhující příběh, který nedovolí odložit knížku. Pořád utíká dál a dál, zastaví se jenom na malou chviličku, aby dovolil člověku popadnout dech, a už zase běží.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tak to mi dalo hodně práce vymyslet, a stejně je to jenom taková maličkost. Vadilo mi, jak se ze začátku Asaf nebyl schopný vůbec vyjádřit... ale jak říkám, je to fakt drobnost, kterou sem píšu jenom proto, abych vůbec něco napsala.
1. Proč jsem si vybrala tuto knihu? Protože jsem chtěla vědět, jak dopadne moje oblíbená série. 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). konec bitvy
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
obnovit
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.
Asi to bude zase Arya. Tahle má možná ke mně o chlup blíž než Arya z GoT - minimálně svojí uzavřeností, nepřístupností. A samozřejmě by se mi líbilo být skoro neporazitelná tak jako ona.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Dlouho mě zajímalo, jak se Paolini popere s ukončením celé série. Podle mě se mu to povedlo víc než dobře. Není to sice vyloženě happy-end, ale pořád je to docela optimistický konec.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tenhle příběh rozhodně není špatný, jenom možná trochu zdlouhavý, mohlo tam být o chlup míň dobytých měst. A kdybych to psala já, vyrobila bych jednoznačný happy-end aspoň Nasuadě a Murtaghovi.
Slíbila jsem články o knížkách, takže tady je první. Zároveň je to první článek čtenářské challenge od Abyss. Doufám, že mi jich sem přibude ještě hodně.
1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?
Protože se mi líbí seriál, který je podle ní natočený a nebaví mě čekat, než natočí další sezóny, abych se dozvěděla, co se tam stane, takže se chci co nejrychleji pročíst k dalším dílům.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
boj o moc
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
intrikovat
4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.
První mě napadá samozřejmě Arya. Ta to sice jako devítiletá holka na útěku nemá vůbec lehké, ale to vlastně nemá nikdo z mých oblíbenců, takže zůstanu u ní, i když jsem chvíli uvažovala taky o Daenerys.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Na téhle knížce se mi líbí, že se u spousty postav nedá určit, jestli patří na stranu "dobra" nebo "zla." Každý má spoustu dobrých i špatných vlastností, někdy dělá dobré skutky a vzápětí ohavnosti a celkově všichni působí jako naprosto reálné postavy.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tak nad tímhle jsem přemýšlela hodně dlouho a nakonec napíšu to, co mi vadí, ale zároveň se mi to líbí. Vadí mi, že příběh působí dost ponuře, pesimisticky, protože hlavní klaďasové umírají a záporáci řádí. Ale zároveň, kdybych chtěla napsat knížku, tak to asi napíšu stejně. To, že Martin nehledí na zaběhaná pravidla fantasy a píše si po svém, mi imponuje. Ale stejně bych byla ráda, kdyby se aspoň někdo ze Starků dožil konce sedmého dílu, a to pokud možno ve slušném postavení.
Hodnocení: ****
A teď ještě pár dodatků. Jak už jsem kdesi psala, moji největší oblíbenci v seriálu jsou Arya, Daenerys a Tyrion. V knížce to platí taky, ale musím přidat Robba a Jona. Možná je to tím, že v knížce není vidět, že se skoro vůbec neusmívají :) Třeba u takového Robba jsem ze seriálu nepochopila, čím dokázal okouzlit své rytíře až tak, že ho prohlásili za krále, ale v knížce působil o dost víc dojmem dobrého panovníka.
Takže teď potřebuju sehnat další díly. Minimálně trojku bych chtěla přečíst, než ji začnou vysílat - a vzhledem k tomu, že to bude zhruba za tři čtvrtě roku, tak bych to mohla stihnout :)
Už mi tu nějak strašně dlouho nic nepřibylo. Částečně je to tím, že jsem byla na dovolené v Itálii, o které mám rozepsaný článek, ale nějak se nemůžu dokopat k dokončení, částečně je to tím, že od té doby, co jsem dojela, tvrdnu v jednom kuse na komplu. Je to divný pocit, přiznat si, že jsem závislák - ani ne tak na internetu, jako na hrách (konkrétně hraju hlavně The Sims 2, Age of Empires 2 a Open Transport Tycoon Deluxe - samé starší kousky). V článku Radost snadno a hned v Respektu č. 23 definují závislost takto (musí být splněné aspoň tři body):
silná touha nebo pocit puzení - to dobře znám;
potíže se sebeovládáním (neschopnost přestat) - to se mi často stává, když poslouchám muziku (skoro pokaždé), a už chci končit, ale ještě mi nedohrála písnička. Nesnáším, když musím přerušovat své oblíbené skladby, takže než to dohraje, pustím si ještě miny nebo Mahjong, no a než dohraju hru, začne další písnička, kterou zase nechci přerušovat, a tak stále dokola, dokud se mi nesejde konec hry s koncem další písničky;
pocit silné nepohody a duševní problémy, pokud se činnosti nelze věnovat - tak daleko jsem ještě naštěstí nedošla;
nárůst tolerance (potřeba věnovat se dané činnosti stále častěji a déle) - to ani moc ne, páč už u toho i tak tvrdnu moc dlouho;
zanedbávání jiných potěšení a zájmů - jo. Bohužel. Ještě na gymplu jsem bývala náruživý čtenář, ale poslední dobou nečtu ani zdaleka tolik, jak bych mohla. Hlavně přes školní rok je to slabé, o prázdninách bývám schopná k nějaké dobré knížce zalehnout a nevstat, dokud ji nedočtu. Ale stejně - když jsem byla v Itálii, přečetla jsem celou Inheritance (cca 650 stran) a necelé tři čtvrtiny A Game of Thrones (čili tak 600/800 stran). A teď už jsem přes týden doma, ale pořád nemám dočteno, zbývá mi tak padesát stran. Ale naštěstí jsem ještě schopná se k tomu dokopat a navíc jsem si teď doplnila zásobu v knihovně, na kterou už se strašně těším, takže zítra to prostě dočtu!
pokračování v činnosti i přes jasné škodlivé následky - samozřejmě, že pokračuju. Nemyslím si, že by vadilo samotné hraní, obzvlášť u mých oblíbených her (TS2, AoE2 a OTTD), ale problém je doba, kterou hraním strávím - klidně i celý den. Proč ne. Naštěstí jsem se ještě nedostala do takové fáze, kterou popisují i v článku, kdy lidi kvůli nějaké činnosti zapomínají dokonce jíst a spát, případně vychovávat své děti. Tak to teda ne, jíst a spát rozhodně nezapomínám, to já totiž ráda :)
Sečteno a podtrženo, splňuju 4 body z 6, což je, pokud ještě umím matematiku, víc než 3 a ukazuje to na závislost. Takže první krok k nápravě chyby jsem splnila - vím, že je chyba, a dokonce vím, kde je chyba! Teď ještě přijít na to, jak tu chybu opravit... držte mi palce! (Možná by to chtělo brigádu - aspoň bych na to hraní neměla čas.)
A vzhledem k tomu, že vím, že u toho komplu stejně budu sedět, tak si dávám předsevzetí, že do konce tohoto týdne se tu objeví minimálně tři články - jeden o Apulii a další dva (možná i víc) o přečtených knížkách. A taky se konečně vrhnu na chystání programu na tábor a ještě bych mohla nakouknout do nějaké pěkné jazykové učebnice (buď japonština, ať na táboře nejsem za debila, nebo finština, abych to nezapomněla, nebo němčina, ať nejsem za debila ve škole, nebo angličtina, protože bych si mohla osvěžit slovní zásobu a nějaké ty gramatiky). Tož tak.
Nechci lézt do zelí lidem z 1000vecicomeserou, protože ti svoje řemeslo umí dobře, ale teď si prostě musím udělat dobře jedním velkým nenávistným článkem. Přišlo léto a s ním vysoké teploty, které znemožňují člověku nosit pohodlné dlouhé kalhoty, pokud se nechce uvařit. Dlouhé kalhoty mají výhodu v tom, že zakrývají, co je pod nima - chlupy! Jenže když je venku třicet ve stínu, holt musí jít dolů kalhoty a protože to velí současná estetická norma, tak i chlupy. Jo, souhlasím s tím, že chlupaté nohy nejsou nijak vábné na pohled, obzvlášť, pokud ty chlupy mají skoro černou barvu, tak jak moje. Co ale bytostně nesnáším, je proces odchlupování. Jsou v zásadě tři možnosti - laser, který u mě kvůli ceně nepřipadá do úvahy, takže zbývá holit (případně depilovat nějakým krémem), což v mém případě vydrží tak necelého půl dne, než ty potvory zas vylezou, nebo epilovat pomocí toho krutého mučícího přístroje nebo vosku. Nechápu, jakým způsobem se dá dosáhnout těch reklamně úžasných hladkých noh, já to většinou vzdávám, když můj porost zřídne tak na polovinu. Dneska jsem se překonala a vyškubala toho ještě víc, ale i tak se mi zatím nikdy nepovedlo dotáhnout věc do konce tak, abych ty zbytky potom nemusela ještě oholit. Navíc jsem u toho vždycky příšerně zpocená, i když to může být tím, že se takhle týrám jenom v době, kdy je parno, a jindy si radši dám delší kalhoty, aby to nebylo vidět.
A ještě další chlupatou věc nemám ráda - proč mi sakra roste knír? To jsem chlap nebo co? Jo, já vím, že v tom nejsem sama, ale je to tak otravné... ještě štěstí, že není zas tak moc vidět. A taky nesnáším, když dokončím odchlupovací proces, vylezu z koupelny a pak v jiném světle objevím chlup, nebo dokonce chlupy, které unikly epilátoru i žiletce, takže se musím do té koupelny zavřít znovu a skoro naslepo to opravit, protože v tom koupelnovém světle to prostě nevidím.
Všechny zkoušky hotové! YEAAAH!!! A za odměnu si dáme výplach z jůtůbové historie (čili písničky, které mám v oblíbených, v pořadí, v jakém mi je jůtůb momentálně náhodně přehrává).
Richard Genée: Insalata Italiana
Tohle bych chtěla někdy zpívat, páč je to úžasné a divácky vděčné. Zpívá to spousta sborů, takže Jůtůb je toho plný a určitě se někde najde i lepší verze, ale z těch několika, které jsem viděla a slyšela, se mi nejvíc líbila tahle. Najdou se i čistě zpívané verze, ale tohle podle mě trochu toho herectví potřebuje.
Petr Hapka: Kocour se schoulil na tvůj klín
Jedna z nejkrásnějších českých písniček. Když nemám chuť na metal ani rock, Hapka s Horáčkem jsou výborná volba (teda ne že bych je měla nějak moc naposlouchané, ale aspoň takové klasiky jako tohle nebo Dívám se, dívám znám moc dobře).
The Offspring: The Kids Aren't Alright
Offspringy jsem začala poslouchat poměrně nedávno a tohle je asi druhá (nebo třetí?) písnička, která mě chytla. Na tohle by se skvěle řádilo na koncertě.
Sunrise Avenue: Welcome To My Life
O téhle písničce jsem tu už psala, takže jednoduše - je nádherná.
Gate Crasher: Poker Face
Lady Gagu nemusím, ale občas v rockové verzi ty písničky dost často nejsou špatné. A naživo jsou ještě lepší :)
Tarja Turunen: Maamme
Kompletní verze finské hymny s jednou moc dobrou zpěvačkou :) Ještě to mám kdesi založené i ve sborové úpravě (taky hodně povedené), ale tam jim bohužel chybí prostřední švédská sloka.
Dan Bárta & Bobby McFerrin
Setkání dvou úžasných zpěváků nemůže dopadnout jinak, než úžasně.
Daniel Landa: Bílá hora
Proč jsem se tohle ještě nenaučila na kytaru? Dyť jsou tam jednoduché akordy, tož bych si příště, až to chytím do ruky, mohla vzpomnět.
Jaroslav Samson Lenk: Už to nenapravím
Tohle už jsem na kytaru hrála a myslím, že jsem o tom i psala. Jedna z písniček převzatých od rodičů a vhodných k táboráku nebo k jiným kytarovým akcím.
Apocalyptica: Romance
Bez Apo by to nešlo, to doufám chápete :D Eiccův sexy hluboký hlas a Perttu oblečený v... rybářské síti? V jakémsi rozhovoru mluvili o tom, jak kdysi vypadali (např. Paavo s dlouhýma vlasama a Eicca s krátkýma), no a P. zmínil své období, kdy hrával v rybářské síti. Ale jemu sluší všecko :D
Shinedown: Simple Man
Už to vypadalo, že tu nebude žádný metal, ale přece aspoň něco. Originál od Lynyrd Skynyrd není špatný, ale tohle je ještě o něco lepší.
Jean Sibelius: Finlandia
Finsko začarované do hudby, aneb Sibeliova Finlandia. Taky už jsem ji tu někde ukazovala. Spousta Finů ji chtěla za hymnu, ale bohužel to není zrovna písnička, kterou by mohly zpívat masy necvičených hlasů, takže místo ní je hymnou jednodušší Maamme.
A tímhle bych to mohla ukončit. YouTube mi sice chrlí další a další zajímavé písničky, ale už tak je toho moc, takže toť pro dnešek vše. Enjoy!
Takhle nepřipravená na zkoušku jsem snad ještě nebyla. Proč se z toho sakra nejde odhlásit? Ale vlastně bych neměla kdy jindy na to jít - ve čtvrtek mají plno a na další termín už budu snad v Itálii. Neumím ani půlku témat, jdu spát a budu doufat, že když zítra ráno vstanu v 6, tak se mi to podaří nějak dohnat. A hlavně budu doufat, že si ty témata budu moct vybrat sama, takže jim tam povykládám něco o Čapkovi a Vieweghovi a oni na mě budou hodní a dají mi to. Uáááá, já nechciiii! Já už chci prázdninyyyy!!!
To chce nějaký dobíječ energie. Ale jaký? Tom docela funguje, poslední dobou taky chlapci z Foo Fighters (dneska jsem viděla nějaký rozhovor s Davem a Taylorem, kde se bavili mimo jiné o svých miminkách - úúúžasné :D)... a proč sakra zapomínám na Perttua? Doufám, že mi to odpustí :D No nic, hyvää yötä, menen kuolla.
Až budu mít zase někdy tak blbý nápad, jako bylo zapsat si tenhle semestr předměty za 40 kreditů, tak mi to, sakra, někdo rozmluvte! Poslední týden mám dojem, že mi mozek soustavně odmítá přijímat jakékoliv další informace. Je sice možné, že za to trochu může i moje nová kamarádka angína, ale moc velkou vinu jí dávat nemůžu, protože kromě prvních dvou dní jsem neměla ani teplotu a navíc jsem do toho zvládla napsat zkoušku z teorie literatury. Čtvrteční dějiny už ale nevyšly, takže si je tenhle čtvrtek pro velký úspěch zopakuju. Dnešní latinu jsem dala, ale na zítřejší moderní literaturu jsem se ještě ani nepodívala. Tak jsem zvědavá, jak se to vyvrbí.
Ale abych si jenom nestěžovala, pořád tu mám něco, na co se můžu těšit. Zaprvé - ve středu máme v plánu Avengers v kině a následný babinec (psala jsem už, že jsem se zamilovala do Toma Hiddlestona?), příští středu absolvenťák se sborem a dva dny nato odjezd do Itálie s mamkou. A už je mi srdečně jedno, jestli do té doby stihnu ukončit všecky předměty - prostě tam pojedu, ať se děje, co se děje. Už nutně potřebuju vypnout.
