Vypadá to, že v českém hudebním rybníčku se roztrhl pytel s cenama. Máme tu Slavíky, Anděly, Apollo, Vinylu, Žebřík a bůhví co ještě, čert aby se v tom vyznal. No a včera, jak si snad někdo všiml, se udílely zrovna ty ceny, které mají pro mě největší výpovědní hodnotu - Andělé. Slavíky jsem sledovala taky a Klusovo vítězství mě potěšilo, ale tahle cena, udělovaná davem, jehož hudební vkus je určovaný českými rádii a televizemi, pro mě žádný velký význam nemá. Nepřináší nic nového, stará garda je jenom velmi pozvolna obměňovaná mladšíma ročníkama, a hlavně se zaměřuje na mainstream - tedy sektor hudby, ze kterého mě oslovuje jenom velmi malá část. Naproti tomu Apollo a Vinyla mají cíl jinde - v alternativě, která mě baví daleko víc. Kromě toho nejsou udělované davem (nic proti demokracii, ale u hudebních cen ji nepotřebuju), ale porotou, která se vyznačuje nějakým hudebním přehledem. To mi vyhovuje, protože díky těmhle cenám objevuju spoustu dobré muziky. Jenže tyhle dvě ceny mají velkou nevýhodu - vznikly ve stejnou dobu, mají podobné zaměření, no a tak si je prostě pletu.
Jak už jsem prozradila na začátku, z českých hudebních cen má pro mě největší váhu Anděl. Ceny uděluje tzv. "akademie," která je od letoška složená z lidí, které hudba zajímá a často i živí - třeba z hudebních publicistů, organizátorů festivalů a prodejců hudby. Jejich názor mě prostě zajímá víc než názor lidu. Dalším plusem Andělů je šířka jejich záběru - díky různorodé porotě z toho občas vzniká zajímavý boj "středoproudu" a "alternativy," nehledě na to, že Anděl uděluje i žánrové ceny.
Jak probíhalo předávání "hlavních" cen jste mohli vidět včera na ČT1, případně je k shlédnutí na stránkách ČT. Na programu mi vadila jedna zásadní věc, teda vlastně osoba, a tou byl Leoš Mareš. Ten už mě nějakou dobu nebaví a ani včera to nebylo lepší. Po většinu večera byl trapný, i když měl i světlejší okamžiky (např. když zprdnul publikum, že by mohlo skvělé výkony odměnit potleskem vestoje, Dyk si to určitě zasloužil). Ale trapností tam měl opět víc než vtipů, z hlavy mě napadá třeba vytahování jména provozovatele Matějské pouti v souvislosti s vítězem kategorie world music, Tomášem Kočkem, případně zmiňování jistého bulvárem proslaveného novorozence. Proboha, proč???
Jinak k organizaci večera nemám moc připomínek. Líbilo se mi, že všichni nominovaní dostali prostor zahrát během večera na živo, i když bych ještě víc uvítala, kdyby dostali víc prostoru i "žánroví" Andělé, třeba aspoň vítězové, namísto hostů, kteří nominovaní nebyli a jejichž vystoupení bych s klidnou duší vyházela - a to všechny do jednoho. Otázkou je, jak by průměrný televizní divák reagoval, kdyby mu jeho poklidný večer najednou narušili takoví Master's Hammer nebo Pipes and Pints. Zajímavá představa.
A teď bych se konečně mohla vyjádřit k tomu nejdůležitějšímu - nominovaným a hlavně oceněným. Popravdě tak úplně nechápu, proč zrovna Kryštof nabral tolik nominací. Pro mě patří mezi kapely, které mě neurazí, ale zrovna dvakrát je nežeru. Kdyby mi někdo strčil do ruky lístek, tak na ně klidně zajdu, ale sama bych si ho nekoupila. Z nominovaných na kapelu roku bych určitě dala přednost mým oblíbencům Zrní, ale i Charlie Straight bych tam viděla radši než Kryštofa. Ale pořád to mohlo dopadnout daleko, daleko hůř.
V kategorii zpěváků byl docela zajímavý střet různých světů. Krajčo jako zástupce středoproudu, Carloff z alternativy a Dyk z úplně jiného světa. O Dykově tvorbě jsem toho moc nevěděla, takže když tu cenu dostal, nebyla jsem z toho bůhví jak nadšená, ale když potom dostal prostor předvést se, změnila jsem názor a musím uznat, že tu cenu dostal naprosto oprávněně. Rozhodně to bylo jedno z nejlepších, a možná dokonce úplně nejlepší vystoupení večera.
U zpěvaček souboj trochu připomínal Slavíky, až na to, že se do nejlepší trojice dostala vedle Anety Langerové a Lucie Bílé taky Iva Bittová, která není zrovna typickou Slavicí. Fandila jsem jí o chlup víc než ostatním dvěma, ale to, že vyhrála Aneta, mi ani trochu nevadí. Její poslední desku mám staženou, zrovna ji poslouchám a je to docela příjemné. I na živo Aneta potvrdila, že má pořád kam růst a taky na tom pracuje.
V kategorii objev roku konečně vyhráli moji favoriti Zrní. Byla škoda, že ze čtyř nominací (objev, skupina, alternativa a dokonce i folk & country - ach, ta krásná nezaškatulkovatelnost), proměnili nakonec jenom jednu - ale zase lepší než nic, že jo. Album roku bych víc přála Charlie Straight než Kryštofovi, ale musím přiznat, že nemám pořádně naposlouchané ani jedno, takže až konečně budu mít noťas a klid, musím si doplnit vzdělání, stejně jako v kategorii videoklipu (vyhrál Boris Carloff). Charlie Straight vyhráli aspoň skladbu roku, což je možná docela s podivem, protože obě další nominace si pro sebe shrábli opět Kryštof - anebo možná právě proto se Kryštofům nepovedlo nic z toho proměnit, protože se akademici třeba nemohli shodnout, která z jejich písniček je lepší. (Ale kdyby to bylo na mně, asi bych vybrala něco od Zrní... jo, já vím, že se opakuju.)
Zajímavé je, že nejprodávanějším albem roku je Nohavicovo Tak mě tu máš. Odpůrce stahování nejspíš zarazí, že zrovna Nohavica je známý tím, že nabízí svoji tvorbu na webu ke stažení zadarmo, a přesto (nebo právě proto?) je schopný prodat nejvíc kousků svého nového výtvoru.
Krásný a dojemný okamžik nastal, když byl do síně slávy uvedený Pavel Bobek. Ten se konečně dočkal hodně dlouhého a řekla bych, že i upřímného standing ovation, a pak zazpíval mix několika svých hitovek, takže jsem zjistila, že i když si já barbar s jeho jménem zrovna žádnou písničku nespojím, tak je stejně znám, jenom nevím, že jsou zrovna od něho.
Žánrové ceny proletím rychle, protože ve většině kategorií se absolutně nevyznám a jména oceněných mi nic neříkají. To platí pro jazz, hip hop, ska a reggae, elektroniku, ale paradoxně i pro hard & heavy, páč z českého metalu toho znám fakt minimum. Takže když se omezím na kategorie, které mi aspoň něco říkají, zbývá mi tu alternativa. Tam byli nominovaní Zrní, Květy a Please the Trees. Znám a mám ráda všechny, nejvíc Zrní, vyhráli Please the Trees, což taky není špatná volba. Z kategorie folk & country už si všechny nominované nepamatuju (a zaboha to nemůžu najít - proč mám dojem, že ty nominace prostě z celého internetu zmizely a zbyli tam jenom vítězové?), každopádně tam byli Zrní, a vyhrál Karel Plíhal. Od něho znám jenom pár písniček, které ale vůbec nejsou špatné, když má člověk v ruce kytaru a okolo pár aspoň trochu zdatných zpěváků, a ideálně navíc táborák. No a poslední kategorie, ve které jsem znala aspoň dva ze čtyř nominovaných, je world music. Vyhrál Tomáš Kočko & Orchestr, což mě těší, protože pěkně posouvají moravské lidovky do zajímavých poloh (ale stejně je budu mít nejradši v kombinaci se Silent Stream of Godless Elegy, díky kterým jsem vlastně Kočka objevila). Jediné, co mi na jeho výhře vadí, je to, že nemohla zároveň vyhrát i Ida Kelarová. Holt osobní zkušenost je osobní zkušenost. Tak třeba příště.
