Aquapark v UH

Jiří je strašně akční člověk, který se nedokáže moc dlouho bavit sám, takže pořád něco vymýšlí - což je super, protože se díky němu nenudíme. Dneska jsme jeli do aquaparku v Uherském Hradišti. Nakonec nás jelo šest, a to se ukázalo jako velice výhodné číslo - mohli jsme jezdit na tobogánu vláčky na duších pro dvě i pro tři :D To byla naprosto nehorázná prdel! Jenom jsem pak už necítila nohy - kdosi spočítal, že nahoru vede něco okolo 90 schodů a když si to člověk vynásobí počtem jízd (odhaduju, že já jsem jela něco okolo deseti a všichni ostatní ještě víc), vyjde mu z toho docela namáhavá rozcvička. Kromě tobogánů tam mají taky hromadu dalších atrakcí - vířivky, protiproud, vlnobití, bublinky, parní saunu, krátkou horostěnu, bazény venku i vevnitř... Myslím, že to opravdu stojí za ty prachy (my jsme platili každý 160 Kč a měli jsme za to vstup do zón 1, 2 a 4, normálně by platil dvě hodiny, ale tento týden měli akci 3 hodiny za cenu dvou). Takže můžu jedině doporučit!

Ještě bych lehce off topic dodala, že jsem tam dneska viděla asi nejkrásnější děcko v životě! Holčička, mohlo jí být něco málo přes rok, v růžovém koupacím oblečku na zip a s tím naprosto nejdokonalejším úsměvem! Bylo vidět, že je naprosto spokojená (stejně jako její rodiče) a že je prostě ráda na světě. Takové dítě chci někdy taky!

Oběšené gorily a jiné novinářské záležitosti

Tak si plavu ve vodách internetu, když tu na mě vyskočí titulek o oběšené gorile. Tak si říkám - WTF? Co to kdo zas vymyslel za hovadinu? No ale účel to splnilo - klikla jsem a dozvěděla se, že to, co Tatu provedl, by se fakt asi dalo nazvat oběšením. Ale stejně se mi ten titulek nelíbí. Když se řekne někdo se oběsil, tak si jako první představím, že se někdo oběsil úmyslně. (Po debatě s mamkou uznávám, že to tak nemusí platit pro všechny - její první představa při slově oběsit úmysl neobsahuje. Zajímalo by mě, koho je víc, jestli těch, kdo to mají jako já, nebo těch, kdo přemýšlí jako mamka.) Takže tyhle oběšené gorily v titulcích článků podle mě mají sloužit k tomu, aby na článek kliklo víc lidí. Sama jsem příkladem toho, že tenhle účel naprosto splňují.

Udělala jsem si menší průzkum, jak se v našich internetech o téhle smutné události píše. 6 ze 7 zpravodajských serverů, na které jsem se podívala (Aktuálně, iDNES, Novinky, Lidovky, ČT a TN) opravdu v titulku mají různé modifikace zprávy Tatu se oběsil, jenom iHNed použil slovo uhynul a slovo oběsil se dokonce v článku nevyskytuje ani jednou. Jediné, co bych iHNedu vytkla, je trochu divný slovosled v tom titulku: V pražské ZOO uhynul gorilí sameček Tatu. Při hře s lanem. Nějak mi uniká, proč to Při hře s lanem hodili do další věty a neudělali z toho třeba V pražské ZOO uhynul při hře s lanem gorilí sameček Tatu. Takhle by to podle mě bylo to pravé ořechové - neobsahuje to žádná citově zabarvená slova (kromě samečka, ale vzhledem k tomu, že Tatu byl mládě, je to samozřejmě přiměřené použití), ale zároveň to podává všechny potřebné informace a navíc to zní česky.

Jak na to šly ostatní zpravodajské servery? Celkem dobře to dopadlo na iDNESu, kde píšou: V pražské zoo se při hře oběsil gorilí sameček Tatu. Tady je docela jasné, že Tatu nebyl žádný zamindrákovaný sebevrah. Podobně to mají i na webu ČT: Pražská zoo truchlí: Gorilí sameček Tatu se oběsil při hře. I tady je z titulku jasné, co se stalo. Dalo by se diskutovat o tom, jestli se mají v titulku zmiňovat i o tom truchlení, ale vzhledem k tomu, že nešťastná smrt mladé gorily je bezesporu smutnou událostí a málokdo (kromě internetových diskutérů) asi bude tvrdit opak, tak se dá truchlení tolerovat.

Další dva servery už na to nejdou úplně podlé mého gusta. Novinky píšou: Gorilí sameček Tatu se v pražské zoo nešťastně oběsil. Slovo nešťastně obsahuje hodnocení dané události, což by podle mě v seriózním zpravodajství být nemělo (ale třeba se mýlím - z hodin češtiny si toho zas tak moc nepamatuju a žurnalistiku ani jiný psavý obor nestuduju, takže komentuju podle toho, jak to na mě působí). Kdyby místo toho napsali, že se to stalo při hře, už by si to u mě vysloužilo lepší hodnocení. A samozřejmě taky, kdyby odstranili to nešťastné slovo oběsil, ale to už jsem, myslím, rozebrala dostatečně. Aktuálně potom píše: Gorilí samec Tatu, bratr Moji, se oběsil v pražské zoo. Tenhle nadpis má pochvalu za to, že (kromě oběsil) neobsahuje citově zabarvená slova, ale už jsem se dostala do skupiny titulků, které evokují toho zamindrákovaného sebevraha. A ještě je podle mě zbytečné zmiňovat v nadpise Moju, protože Tatu je podle mě (skoro) tak slavný jako ona, takže asi nehrozí situace, že by spousta lidí tápala, o kom to vlastně píšou.

Poslední dva titulky se mi nelíbí ani trochu. V Lidovkách stojí: Tragédie v pražské zoo: gorilí sameček Tatu se oběsil. Tohle obsahuje obě věci, které tady celou dobu kritizuju - subjektivní hodnocení ve slově tragédie a představu gorily sebevraha. No a k dokonalosti to dovedli na TN: Milovaný gorilí sameček Tatu se oběsil. Kamba odmítala od jeho těla odejít. Tenhle titulek nemá za úkol informovat o obsahu článku, ale působit na city a zvědavost a snažit se přilákat lidi k tomu, aby klikli a zvýšili čtenost článku. Tuhle funkci teda plní dokonale (ano, taky jsem klikla), ale vůbec se nedá mluvit aspoň o snaze o seriózní zprávy.

Ještě chci zmínit jednu věc, která mě praštila do očí. Na většině serverů píšou, že Tatu se jmenoval Tatu, protože ve svahilštině to znamená třetí a Tatu byl třetí mládě, které se v Praze narodilo (to mi napřed nešlo do hlavy, ale pak, když konečně v nějakém článku napsali, že to mládě se narodilo Kambě, začalo se mi to vybavovat). Podle iHNedu ale tatu znamená druhý a Tatu byl druhé mládě Richarda a Kijivu. Korunu tomu nasazují Lidovky - v článku sice píšou, že tatu znamená třetí, ale v boxu pod článkem, kde mají shrnuté informace o gorilákovi, píšou, že to znamená druhý. Schizofrenie v redakci, nebo jenom diletantství? Strejda Google překladač říká, že tatu znamená tři, takže bych si troufla tvrdit, že v tomhle případě bude mít pravdu většina (čili Aktuálně, Novinky, ČT a iDNES; TN se pro jistotu o původu jména nezmiňuje). Ale kdo ví? Aneb ať žije důvěryhodnost českých zpráv!

Z dnešního playlistu

Dneska si dáme další hudební spamming. Ještě to nebude metal, ale už jsem na dobré cestě :)


Foo Fighters - Monkey Wrench

Co vybrat na začátek od FF? Těžká volba, takže zase, tak jak posledně u Kluse, prostě první písnička, která mi padla pod ruku :)


The Smashing Pumpkins - The Celestials

Tohle je nádhera, která se dá poslouchat třeba desetkrát za sebou a neoposlouchá se.


The Offspring - Kristy, Are You Doing Okay?

Can you stay strong? Can you go on? Mám strašně ráda takovéhle nádherné, i když ne zrovna veselé písničky...
*Random Thought* Dexter mi v tomhle klipu strašně připomíná Mikko Siréna...


Three Days Grace - Never Too Late

Moje nejoblíbenější od 3DG... cause it's not too late, it's never too late...


Foo Fighters - I Should Have Known

A pro změnu nejoblíbenější od FF, ale na začátek tohohle blogu jsem ji dávat nechtěla, protože jsem chtěla začít něčím veselejším.


The Smashing Pumpkins - Wildflower

No a tuhle si pouštím teď pořád dokola a snažím se naučit tu nezapamatovatelnou melodii :)

Článek plný Apocalyptiky

Blonďatý Perttu je hezký, ale černovlasý je naprosto neodolatelný. Někdo by mu měl říct, ať se obarví zpátky na černo. 

Včera mi konečně došel můj příšerně drahý narozeninový dárek - Apofotoknížka, Apotričko, ApoCD a ApoDVD Reflections Revised. Ještě štěstí, že nikdo nebyl doma, protože jsem začala skákat a ječet jako šílená. Vzhledem k tomu, že jsem právě měla v ruce nůž, abych se dostala do toho balíku, mohla být tahle situace pro náhodné kolemjdoucí poněkud nebezpečná. Obsah balíku jsem samozřejmě musela okamžitě prozkoumat. Naštěstí u toho nebyla mamka, protože by mi ho určitě zabavila a dala až za dlouhých deset dní k narozeninám.

CD a DVD jsou úžasné dle očekávání. Rozhodla jsem se zlegalizovat si svoji hudební knihovnu a samozřejmě musím začít tím nejlepším. Od Apo jsem měla jenom 7th Symphony, protože jsem ji vyhrála v jedné soutěži Battery Energy Drinku, takže jsem se musela rozhodnout, co si pořídit teď. Nejvíc jsem váhala mezi Reflections, Apocalyptikou a Cultem, protože všechny tři jsou naprosto úžasné, ale nakonec vyhrálo Reflections, protože obsahuje ty největší poklady - Epilogue a Conclusion, a pak třeba taky Prologue a Seemann patří mezi moje nejoblíbenější.

Tričko je taky super - jmenuje se Cello Royal, vypadá takhle a z těch, co jsou na výběr, je určitě jedno z nejhezčích. A navíc je na něm napsané Helsinki a Finland :) Kromě toho jsem stejně na výběr neměla, protože jsem brala knížku a tričko v balíku, který byl o pár (ale fakt jenom o pár) éček levnější.

No a knížka je absolutně super! Ne že bych to nečekala, protože Ville je týpek a navíc měl velice fotogenické objekty. Co mě ale dostalo - je tam strašně moc fotek z Prahy a možná i odjinud z ČR. První jsem objevila hned za sérií "Story in the woods," kterou hodili i na FB (a tuhle fotku, jak se Paavo a Perttu drží za ruce, mám od té doby na ploše). Napřed je tam Eicca někde na střeše a pak i s výhledem, který mi připomíná Prahu (ale můžu se mýlit). Potom tam divočí v jakési středověce vypadající místnosti a jedna s fotek je u štítu s českým lvem. Sice hodně stylizovaným, ale českým. (Chvíli jsem váhala, jestli není finský, ale pak jsem přišla na zásadní rozlišovací znamení - český lev má dva ocasy, zatímco finský má jenom jeden zatočený. Kromě toho finský lev je zlatý a český stříbrný, měl by mít zlatou korunu, kterou na tom štítu neměl, ale jak už jsem psala, ten štít byl hodně stylizovaný.) Dál je tam několik fotek v ulicích s českýma nápisama a nakonec, když už jsem si myslela, že jsou zase jinde, je tam pár fotek z jakéhosi stadionu, za kterým jsou paneláky. To vypadá česky, říkám si, a samozřejmě - na poslední stadionové fotce je budka s nápisem "Domácí." A jsme doma. Mám dojem, že tyhle fotky vznikly přesně v té době, když jsme tam loni s Liduš (a vlastně taky s Aimi) byly - to se pozná podle Perttuovy nepřehlédnutelné modré mašle ve vlasech :D Ten chlap je prostě geniální :D A musím končit, nebo z toho bude zamilovaný článek o Perttuovi a to by nikdo číst nechtěl.

Když neposlouchám metal...

...tak poslouchám rock. Když neposlouchám ani metal, ani rock, tak se něco děje. Asi jsem se trochu přeposlouchala svých oblíbenců, takže dnešek jsem strávila objevováním krás popu a příbuzných stylů, prostě toho, co jde normálně mimo mě. A co jsem teda poslední dobou obejvila?

Ed Sheeran - Wayfaring Stranger

Eda poslouchám už delší čas, vlastně od té doby, co jsem si o něm přečetla nějaký článek v novinách. První písnička, kterou jsem od něho slyšela, byla Lego House (velké plus za klip s Rupertem Grintem), a tohle je naprosto úchvatně provedená písnička.


Ellie Goulding ft. Tinie Tempah - Hanging On

Ellie jsem objevila dneska a totálně jsem se zamilovala do jejího éterického hlasu. Sice bych se obešla bez toho rapu, ale i tak se to velice dobře poslouchá.


Bonus - Že budu šťastnej

Něco z domácích vod. Bonus má sakra dobré texty a hudební doprovod mi taky není cizí.


Tomáš Klus - DA.MUklův meč

A fčil problém. Kterou od Klusa vybrat? Marii? Ninu? Lenku? Malčik? Pocity? Tak teda první, která mi padne do oka. Vyhrál DA.MUklův meč. Ale kdyby vyhrála kterákoli jiná, bylo by to jedno, protože všechny jsou skvělé.


Piča z hoven - Planety

Tohle je strašně chytlavá písnička. Většinou, když si ji pustím, nemůžu ji potom pár dní dostat z hlavy.


Zrní - Autobus

No a poslední dnešní písnička je opět česká a opět objev posledních několika dní. Zítra bych mohla trochu víc prozkoumat jejich tvorbu, zní to slibně.

Takhle jednou v neděli...

Mám ráda spontánní akce! Škoda, že se k nim nachomýtnu tak jednou za uherský rok.

To si tak dožehlím, jdu pověsit další prádlo na balkón a najednou telefon. Jiří - je v Ho a pichl kolo, tak jestli nemám nějaké nářadí. Nářadí by bylo, takže Jiří došel, vybral a za mojí a Karlovy asistence měnil a měnil, až nakonec vyměnil. Kdo zná Jiřího, ví, že taková práce v jeho podání prostě musí byt sranda, a taky že byla, hlavně když začal panikařit, že dal naopak plášť a Karel ho půl hodiny přesvědčoval, že je to jedno. No ale všechno v pořádku skončilo, pak jsem je pustila nahoru poumývat se, potýrat králíka a že prý s nima mám někam jít. No tak jsme šli. Měla jsem druhé pivo během jednoho týdne, což je na mě docela výkon. Asi stárnu. Ale pořád to takhle ve třech byl lepší pokec, než když je nás víc a obzvlášť, když je víc holek než kluků jak minule. Na rozdíl od většiny ostatních mě témata chlast, sex a porno zas tak dvakrát neberou, protože k nim nemám moc co říct. Zato dneska jsme stihli probrat třeba problémy v OTTD a protože jsme seděli u nádraží, Jiří každou chvíli ohlašoval, co zrovna přijelo za vlak, případně co je to za mašinu (Já: Jaktožes věděl, co je to zač, i kdyžs ji ještě neviděl? Jiří: Podle zvuku! - no prostě vlakofil :)). To mě bavilo o dost víc. Jsem divná? Co už :)

Random Thoughts

To je zvláštní - čím víc jsem ospalá přes den, tím míň se mi chce spát, když hodiny ukazují čas na spaní. Tak zkouším aspoň psát, ale mám dojem, že všechny nápady na články, které se mi honí hlavou, když vypnu noťas a pokouším se usnout, jsou zatím v nedohlednu a přijdou zase, až to tu ukončím. Takže to asi bude jenom splácanina náhodných myšlenek.

Náhodná myšlenka 1:

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Tento týden jsem tomu musela dát za pravdu, a to ani nebylo pořádné stěhování, jenom jsem odstranila posledních pár mých věcí z bytu, takže tam zůstala jenom mikrovlnka a konvice. Kdyby tam se mnou nebyl taťka, tak mám asi i daleko víc zavazadel, on ale naštěstí umí balit velice úsporně, takže z toho byly jenom dvě cestovní tašky, poloprázdná krosna a k tomu klávesy se stojanem a peřiny, na které jsem málem zapomněla.

Náhodná myšlenka 2:

Teď trochu na vážnější notu. Když tak přemýšlím o naší rodině, nevychází mi z toho úplně ideální obrázek. Na první pohled to tak sice nevypadá, ale my vlastně skoro nejsme rodina. Prostě jenom tak existujeme vedle sebe a moc toho o sobě nevíme. Když ségru odvezli tento týden do nemocnice, ani jsme nebyli schopní vymyslet, jakou knížku jí tam dovézt, aby ji to bavilo. Ne že bych byla tak úplně mimo obraz, co čte, ale to, co u ní vidím, je většinou povinná četba, takže stejně nevím, po čem by sáhla, kdyby si mohla naprosto libovolně vybrat. My prostě žijeme vedle sebe, ne spolu. Když jsou doma všichni, stává se, že nám je náš třípokojový byt malý, protože minimálně jeden člověk se prostě musí někomu přizpůsobit. Minulý týden jsem byla docela nakrknutá, protože ségra vstávala později než já, to znamená, že jsem vždycky vypadla z pokoje do obýváku, abych ji nerušila, a už jsem tam tak nějak zůstala. Obě v jedné místnosti nevydržíme, protože každá poslouchá diametrálně jinou muziku, takže když je zbytek bytu obsazený, jsme poměrně nakrklé obě, protože i když má jedna sluchátka a druhá repráky, vždycky jsou slyšet obě muziky zároveň, což ale vůbec neni fajn... Takže jsem si říkala, že bych teď fakt chtěla být v tom pokoji zase já, no a evidentně mi to vyšlo, protože ségra bude v nemocnici ještě bůhví jak dlouho... hm, takhle jsem si to zase nepředstavovala.

Vypadá to, že víc souvislého textu asi nevyplodím, takže už jenom takové štěky.

Náhodná myšlenka 3:

Ne, opravdu to včera nebyl dobrý nápad zapomenout si dát prášek proti alergii. Asi si brzo vysmrkám duši z těla.

Náhodná myšlenka 4:

Já chci ještě další italské žvýkací bonbony! Vypadá to, že už jsem sežrala všechny zásoby :(

Náhodná myšlenka 5:

Matt Emmons v rozhovoru v Magazínu Dnes vypadá docela sympaticky. Asi mu budu fandit :) (a jeho manželce samozřejmě taky).

Náhodná myšlenka 6:

Kombinace Foo Fighters - The Offspring - Three Days Grace - Alter Bridge se mi dneska docela líbila, asi to budu poslouchat častěji :)

Náhodná myšlenka 7:

Zajímalo by mě, kde se mi zatoulal narozeninový dárek (Apofotoknížka + tričko + Reflections). Už v úterý mi došel mail, že je zásilka doručena, ale já jsem ji ještě neviděla a na poště taky zatím není...

Než jsem začala psát sedmičku, věděla jsem, co chci napsat do osmičky, ale nějak mi to vypadlo a nemůžu si vzpomenout. Asi je už fakt pozdě. Takže hyvää yötä kaikille!

David Grossman: Mít s kým běžet

Dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká knížka tak pohltila. Kvůli ní odkládám slibovaný článek o Apulii, protože se mi zase podařilo dostat do stavu, kdy prostě není možné odložit knížku, dokud ji celou nepřečtu.

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

Protože mě zaujala tahle recenze.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

běh

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

hledat

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.

Asi bych chtěla být jako Tamar, i když samozřejmě pokud možno ne ve stejné situaci jako ona. Ale taky mě napadá, že mám něco společného s Nosorožcem - taky se upínám na některé osoby a dělá mi problém si přiznat, že pro ně nejsem a nikdy nebudu na prvním místě... A nakonec mám slabost pro Šaje - o něho jsem se opravdu bála a doufala jsem, že to s ním dobře dopadne (s ostatníma teda taky, ale s ním nejvíc).

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Jak už jsem psala výš, je to naprosto strhující příběh, který nedovolí odložit knížku. Pořád utíká dál a dál, zastaví se jenom na malou chviličku, aby dovolil člověku popadnout dech, a už zase běží.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Tak to mi dalo hodně práce vymyslet, a stejně je to jenom taková maličkost. Vadilo mi, jak se ze začátku Asaf nebyl schopný vůbec vyjádřit... ale jak říkám, je to fakt drobnost, kterou sem píšu jenom proto, abych vůbec něco napsala.

Hodnocení: *****   Sakra dobrá knížka, doporučuju všem!

Christopher Paolini: Inheritance

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?
Protože jsem chtěla vědět, jak dopadne moje oblíbená série.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
konec bitvy

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

obnovit

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.

Asi to bude zase Arya. Tahle má možná ke mně o chlup blíž než Arya z GoT - minimálně svojí uzavřeností, nepřístupností. A samozřejmě by se mi líbilo být skoro neporazitelná tak jako ona.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Dlouho mě zajímalo, jak se Paolini popere s ukončením celé série. Podle mě se mu to povedlo víc než dobře. Není to sice vyloženě happy-end, ale pořád je to docela optimistický konec.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tenhle příběh rozhodně není špatný, jenom možná trochu zdlouhavý, mohlo tam být o chlup míň dobytých měst. A kdybych to psala já, vyrobila bych jednoznačný happy-end aspoň Nasuadě a Murtaghovi.

Hodnocení: *****

George R. R. Martin: A Game of Thrones

Slíbila jsem články o knížkách, takže tady je první. Zároveň je to první článek čtenářské challenge od Abyss. Doufám, že mi jich sem přibude ještě hodně.

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

Protože se mi líbí seriál, který je podle ní natočený a nebaví mě čekat, než natočí další sezóny, abych se dozvěděla, co se tam stane, takže se chci co nejrychleji pročíst k dalším dílům.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

boj o moc

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

intrikovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.

První mě napadá samozřejmě Arya. Ta to sice jako devítiletá holka na útěku nemá vůbec lehké, ale to vlastně nemá nikdo z mých oblíbenců, takže zůstanu u ní, i když jsem chvíli uvažovala taky o Daenerys.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Na téhle knížce se mi líbí, že se u spousty postav nedá určit, jestli patří na stranu "dobra" nebo "zla." Každý má spoustu dobrých i špatných vlastností, někdy dělá dobré skutky a vzápětí ohavnosti a celkově všichni působí jako naprosto reálné postavy.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Tak nad tímhle jsem přemýšlela hodně dlouho a nakonec napíšu to, co mi vadí, ale zároveň se mi to líbí. Vadí mi, že příběh působí dost ponuře, pesimisticky, protože hlavní klaďasové umírají a záporáci řádí. Ale zároveň, kdybych chtěla napsat knížku, tak to asi napíšu stejně. To, že Martin nehledí na zaběhaná pravidla fantasy a píše si po svém, mi imponuje. Ale stejně bych byla ráda, kdyby se aspoň někdo ze Starků dožil konce sedmého dílu, a to pokud možno ve slušném postavení.

Hodnocení: ****

A teď ještě pár dodatků. Jak už jsem kdesi psala, moji největší oblíbenci v seriálu jsou Arya, Daenerys a Tyrion. V knížce to platí taky, ale musím přidat Robba a Jona. Možná je to tím, že v knížce není vidět, že se skoro vůbec neusmívají :) Třeba u takového Robba jsem ze seriálu nepochopila, čím dokázal okouzlit své rytíře až tak, že ho prohlásili za krále, ale v knížce působil o dost víc dojmem dobrého panovníka.

Takže teď potřebuju sehnat další díly. Minimálně trojku bych chtěla přečíst, než ji začnou vysílat - a vzhledem k tomu, že to bude zhruba za tři čtvrtě roku, tak bych to mohla stihnout :)

Mrzutosti závislákovy

Už mi tu nějak strašně dlouho nic nepřibylo. Částečně je to tím, že jsem byla na dovolené v Itálii, o které mám rozepsaný článek, ale nějak se nemůžu dokopat k dokončení, částečně je to tím, že od té doby, co jsem dojela, tvrdnu v jednom kuse na komplu. Je to divný pocit, přiznat si, že jsem závislák - ani ne tak na internetu, jako na hrách (konkrétně hraju hlavně The Sims 2, Age of Empires 2 a Open Transport Tycoon Deluxe - samé starší kousky). V článku Radost snadno a hned v Respektu č. 23 definují závislost takto (musí být splněné aspoň tři body):

• silná touha nebo pocit puzení - to dobře znám;
• potíže se sebeovládáním (neschopnost přestat) - to se mi často stává, když poslouchám muziku (skoro pokaždé), a už chci končit, ale ještě mi nedohrála písnička. Nesnáším, když musím přerušovat své oblíbené skladby, takže než to dohraje, pustím si ještě miny nebo Mahjong, no a než dohraju hru, začne další písnička, kterou zase nechci přerušovat, a tak stále dokola, dokud se mi nesejde konec hry s koncem další písničky;
• pocit silné nepohody a duševní problémy, pokud se činnosti nelze věnovat - tak daleko jsem ještě  naštěstí nedošla;
• nárůst tolerance (potřeba věnovat se dané činnosti stále častěji a déle) - to ani moc ne, páč už u toho i tak tvrdnu moc dlouho;
• zanedbávání jiných potěšení a zájmů - jo. Bohužel. Ještě na gymplu jsem bývala náruživý čtenář, ale poslední dobou nečtu ani zdaleka tolik, jak bych mohla. Hlavně přes školní rok je to slabé, o prázdninách bývám schopná k nějaké dobré knížce zalehnout a nevstat, dokud ji nedočtu. Ale stejně - když jsem byla v Itálii, přečetla jsem celou Inheritance (cca 650 stran) a necelé tři čtvrtiny A Game of Thrones (čili tak 600/800 stran). A teď už jsem přes týden doma, ale pořád nemám dočteno, zbývá mi tak padesát stran. Ale naštěstí jsem ještě schopná se k tomu dokopat a navíc jsem si teď doplnila zásobu v knihovně, na kterou už se strašně těším, takže zítra to prostě dočtu!
• pokračování v činnosti i přes jasné škodlivé následky - samozřejmě, že pokračuju. Nemyslím si, že by vadilo samotné hraní, obzvlášť u mých oblíbených her (TS2, AoE2 a OTTD), ale problém je doba, kterou hraním strávím - klidně i celý den. Proč ne. Naštěstí jsem se ještě nedostala do takové fáze, kterou popisují i v článku, kdy lidi kvůli nějaké činnosti zapomínají dokonce jíst a spát, případně vychovávat své děti. Tak to teda ne, jíst a spát rozhodně nezapomínám, to já totiž ráda :)

Sečteno a podtrženo, splňuju 4 body z 6, což je, pokud ještě umím matematiku, víc než 3 a ukazuje to na závislost. Takže první krok k nápravě chyby jsem splnila - vím, že je chyba, a dokonce vím, kde je chyba! Teď ještě přijít na to, jak tu chybu opravit... držte mi palce! (Možná by to chtělo brigádu - aspoň bych na to hraní neměla čas.)

A vzhledem k tomu, že vím, že u toho komplu stejně budu sedět, tak si dávám předsevzetí, že do konce tohoto týdne se tu objeví minimálně tři články - jeden o Apulii a další dva (možná i víc) o přečtených knížkách. A taky se konečně vrhnu na chystání programu na tábor a ještě bych mohla nakouknout do nějaké pěkné jazykové učebnice (buď japonština, ať na táboře nejsem za debila, nebo finština, abych to nezapomněla, nebo němčina, ať nejsem za debila ve škole, nebo angličtina, protože bych si mohla osvěžit slovní zásobu a nějaké ty gramatiky). Tož tak.