Už mi tu nějak strašně dlouho nic nepřibylo. Částečně je to tím, že jsem byla na dovolené v Itálii, o které mám rozepsaný článek, ale nějak se nemůžu dokopat k dokončení, částečně je to tím, že od té doby, co jsem dojela, tvrdnu v jednom kuse na komplu. Je to divný pocit, přiznat si, že jsem závislák - ani ne tak na internetu, jako na hrách (konkrétně hraju hlavně The Sims 2, Age of Empires 2 a Open Transport Tycoon Deluxe - samé starší kousky). V článku Radost snadno a hned v Respektu č. 23 definují závislost takto (musí být splněné aspoň tři body):
- silná touha nebo pocit puzení - to dobře znám;
- potíže se sebeovládáním (neschopnost přestat) - to se mi často stává, když poslouchám muziku (skoro pokaždé), a už chci končit, ale ještě mi nedohrála písnička. Nesnáším, když musím přerušovat své oblíbené skladby, takže než to dohraje, pustím si ještě miny nebo Mahjong, no a než dohraju hru, začne další písnička, kterou zase nechci přerušovat, a tak stále dokola, dokud se mi nesejde konec hry s koncem další písničky;
- pocit silné nepohody a duševní problémy, pokud se činnosti nelze věnovat - tak daleko jsem ještě naštěstí nedošla;
- nárůst tolerance (potřeba věnovat se dané činnosti stále častěji a déle) - to ani moc ne, páč už u toho i tak tvrdnu moc dlouho;
- zanedbávání jiných potěšení a zájmů - jo. Bohužel. Ještě na gymplu jsem bývala náruživý čtenář, ale poslední dobou nečtu ani zdaleka tolik, jak bych mohla. Hlavně přes školní rok je to slabé, o prázdninách bývám schopná k nějaké dobré knížce zalehnout a nevstat, dokud ji nedočtu. Ale stejně - když jsem byla v Itálii, přečetla jsem celou Inheritance (cca 650 stran) a necelé tři čtvrtiny A Game of Thrones (čili tak 600/800 stran). A teď už jsem přes týden doma, ale pořád nemám dočteno, zbývá mi tak padesát stran. Ale naštěstí jsem ještě schopná se k tomu dokopat a navíc jsem si teď doplnila zásobu v knihovně, na kterou už se strašně těším, takže zítra to prostě dočtu!
- pokračování v činnosti i přes jasné škodlivé následky - samozřejmě, že pokračuju. Nemyslím si, že by vadilo samotné hraní, obzvlášť u mých oblíbených her (TS2, AoE2 a OTTD), ale problém je doba, kterou hraním strávím - klidně i celý den. Proč ne. Naštěstí jsem se ještě nedostala do takové fáze, kterou popisují i v článku, kdy lidi kvůli nějaké činnosti zapomínají dokonce jíst a spát, případně vychovávat své děti. Tak to teda ne, jíst a spát rozhodně nezapomínám, to já totiž ráda :)
Sečteno a podtrženo, splňuju 4 body z 6, což je, pokud ještě umím matematiku, víc než 3 a ukazuje to na závislost. Takže první krok k nápravě chyby jsem splnila - vím, že je chyba, a dokonce vím, kde je chyba! Teď ještě přijít na to, jak tu chybu opravit... držte mi palce! (Možná by to chtělo brigádu - aspoň bych na to hraní neměla čas.)
A vzhledem k tomu, že vím, že u toho komplu stejně budu sedět, tak si dávám předsevzetí, že do konce tohoto týdne se tu objeví minimálně tři články - jeden o Apulii a další dva (možná i víc) o přečtených knížkách. A taky se konečně vrhnu na chystání programu na tábor a ještě bych mohla nakouknout do nějaké pěkné jazykové učebnice (buď japonština, ať na táboře nejsem za debila, nebo finština, abych to nezapomněla, nebo němčina, ať nejsem za debila ve škole, nebo angličtina, protože bych si mohla osvěžit slovní zásobu a nějaké ty gramatiky). Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat