Já jsem letos ještě nic nenapsala? To je divné. Mohla bych se sice vymluvit na perné zkouškové, ale vzhledem k tomu, že víc prokrastinuju, než se učím, je ta výmluva docela chabá. S láskou vzpomínám na loňské zimní zkouškové, kdy jsem byla už druhý lednový týden hotová a vysmátá. Teď mě čekají ještě dvě zkoušky, obě s docentem, ta druhá až 5. 2. a bude to třetí pokus. Jestli ho nedám, prodlužuju studium, protože se ten předmět otevírá jenom jednou za dva roky. A to by znamenalo, že si poslední semestr budu muset zaplatit, protože už mám jeden rok promarněný na mezinárodkách. Ach jo.
Jak prokrastinuju? Klasicky u počítače. Po delší době jsem před Vánocama začala znovu pařit simíky a ještě mě to nepustilo, takže dál rozvíjím svoje krásné sousedství jménem Middleearth. Mám tam momentálně něco přes sto simíků a je to už tuším 8. nebo dokonce 9. generace, tak su šikovná :). No a kromě simíků ještě sleduju Watership Down. Sranda je, že jsem na tom frčela i loňskou zimu. To je prostě úžasný seriál! Jenom jsem pořád nedošla na to, pro jakou věkovou kategorii je to určené. Je to taková pohádková fantasy, všecko dobře dopadne, ale byt malým děckem, tak se u některých příhod poseru strachy.
Taky samozřejmě pořád něco poslouchám a objevuju novou (čili mně neznámou) muziku. Číslem jedna pro tento týden jsou u mě dvě české kapely - Zrní a Střídmí klusáci v kulisách višní. Zrní loni vydalo novou desku a i když jsem si chvilku říkala, že ta předchozí je lepší, teď už si tím nejsem tak jistá, dobré jsou obě dvě. No a Klusáci už by taky něco mohli vydat, řekla bych, že materiálu mají dost. Tak tady máte moje oblíbenosti:
Zrní: Dva
Střídmí klusáci v kulisách višní: Diktát Vánoc a Kompjútr
A když jsme u muziky, už se neskutečně těším na konec ledna, konkrétně 29. a 30., protože máme dva koncerty s Čhavorenge, první v Hodoníně, druhý v Praze (kde budeme zpívat vůbec poprvé za těch 10,5 roku, co existuju ve sboru). Doufám, že se nám povede nalákat dost lidí, protože zpívat do prázdného sálu není taková sranda. A bude to úžasné a dokonalé! Fakt si nepamatuju, že bych se kdy tak moc těšila na nějakou sborovou akci, možná kromě Itálie (která už byla taky sakra dávno). Tak snad se do té doby nic nezvrtne.
Žádné komentáře:
Okomentovat