Hladová a nevyspaná

Dneska jsem s láskou vzpomínala na staré dobré časy na gymplu. Ne že bych se tam chtěla vracet, osm let stačilo, děkuju pěkně, ale je tu jedna taková věc, kterou bych vrátila hned. Fyzická reakce mého těla na stres. Tehdy totiž nebyla vůbec žádná, co si teda pamatuju, a to ani, když jsme psali 5 písemek za den. Zato od té doby, co su na výšce, je to něco děsného, a to mi ani nemusí na té zkoušce nějak extra záležet (i když zrovna o té dnešní to neplatí, ta byla sakra důležitá).

Včera jsem šla spát okolo jedenácté, ale usnula jsem až o půl čtvrté. Se vstáváním v osm to dělá jenom něco přes čtyři hodiny spánku, což před zkouškou není zrovna ideál. Nepatřím k těm, co by byli schopní věnovat noc před dnem D učení, já se radši pořádně vyspím, i kdyby to mělo znamenat, že jsem některé části učiva ani neviděla. No ale čtyři hodiny spánku, když jsem mohla mít krásných osm, možná i devět? Fujtajbl!

A tohle není všechno. Kromě spánku mi dělá problémy i jídlo. Někdy to dopadá tak, že nejsem před zkouškou schopná do sebe nic dostat, ale dneska to bylo jinak. Měla jsem normální snídani i oběd, tak jako každý den. Pak jsem šla na zkoušku, po ní dojela na byt a tam si dala pudink. Jenže jsem měla pořád hlad, tak jsem si řekla, že pojedu na kampus na obědovečeři, nebo jak mám sakra nazvat jídlo zhruba v pět odpoledne... Hlad ale nějak podezřele rychle narostl, tak jsem ještě před cestou snědla i poslední jogurt z ledničky. Sotva jsem vyrazila, už jsem cítila, že to nebyl dobrý nápad. Bolelo vás někdy břicho od hladu tolik, že jste nebyli schopní dělat nic jiného než ležet? Tak přesně tomuhle jsem stavu jsem se blížila. Naštěstí jsem zvládla aspoň sedět v busech a na kampusu jsem se konečně trochu najedla. Ale stejně by bylo lepší, kdybych se k tomu jídlu dostala dřív, nezvládla jsem totiž už ani půlku porce. V těchhle stavech je pro mě nejlepší sníst třeba suchý rohlík a lehnout si. Pak to většinou přejde, někdy během deseti minut, někdy během dvou hodin... Ale dneska mě to překvapilo ze dvou důvodů - jednak, že to přišlo tak rychle, a jednak, že jsem jedla prakticky stejně jako jiné dny, takže nevím, kde jsem si tak velký hlad vyrobila...

Ještě štěstí, že už mám po zkouškách. Teď už jenom napsat seminárku a semestr je za mnou. Ale stejně se asi budu nervovat, než nám docent opraví ten dnešní masakr, protože na tom závisí, za jak dlouho se dostanu ke státnicím... Trochu míň stresu by fakt neškodilo.