Vzhledem k tomu, že už dva týdny spokojeně bydlím, je nejvyšší čas dát dohromady článek o tom, jak jsem hledala a hledala, až nakonec našla střechu nad hlavou. Chci to konečně sepsat, než zapomenu detaily.
V první půlce prázdnin jsem si pořád říkala, že mám času dost, takže jsem odpověděla na jednu jedinou nabídku, která se mi objevila na FB, a to s nulovým výsledkem. Když se kalendář přehoupl do srpna, začala jsem napřed odpovídat na inzeráty Lidčiným kamarádkám, a když jsem se dočkala jenom záporných nebo žádných odpovědí, konečně jsem se vrhla do ISu, kde se každý den objevuje hromada nabídek na bydlení.
První náznak úspěchu se dostavil až na táboře. Celkem solidně se tvářící byt, jediná podmínka byla nejpozději v pondělí zaplatit. Takže v neděli jsem slečně psala, ať mi pošle číslo účtu. V pondělí ráno byla vypnutá elektrika a navíc jsme šli na výlet, ze kterého jsme se vrátili někdy okolo čtvrté nebo páté odpoledne. To už elektrika jela, takže jsem okamžitě sedla k mailu. Tam byl jenom dotaz, jestli do toho opravdu jdu, ale číslo účtu chybělo. Takže jsem jí znovu psala, ať mi to číslo pošle. A nic. V úterý večer jsem psala znovu, co se teda děje, a přišla mi naštvaná odpověď, že ten byt měl být v pondělí zaplacený, takže ať si trhnu. Napřed jsem se naštvala, ale pak jsem si uvědomila, že je vlastně super, že s takovým člověkem bydlet nebudu.
Po téhle epizodě jsem samozřejmě pokračovala s hledáním a do toho se Hiru dozvěděla, že byla dodatečně přijatá na japanistiku, takže jsme se dohodly, že dál budeme hledat spolu. Objevily jsme pár bytů, které podle popisu a občas i fotek vypadaly docela lákavě. První člověk přestal odepisovat hned po prvním mailu, s druhým už jsem málem měla domluvenou prohlídku, když přestal odepisovat i on. Teprve na můj výslovný dotaz jsem se dozvěděla, že i tenhle byt je zadaný. No tak nic, jde se dál. Domluvily jsme si prohlídku dalšího bytu. Den nato mi slečna píše, že ten byt někdo vzal bez prohlídky. Tak další byt. Dojeďte v pondělí ve dvanáct. Dojedeme v pondělí ve dvanáct, abysme se dozvěděly, že byt byl zadaný asi před dvěma hodinama (jo, chápu, že ti lidi odepsali první, tudíž měli přednost, ale kdyby mi ten člověk poslal smsku v okamžiku, kdy ten byt padl, mohla jsem si ušetřit 156 Kč a zbytečnou cestu do Brna). V tenhle okamžik Hiru začala uvažovat, že si zkusí dát přihlášku na kolej, takže jsme se domluvily, že budeme obě odpovídat nejenom na inzeráty na bydlení pro dva lidi, ale i pro jednoho.
Díky tomu jsem hned ve středu jela na další prohlídku. Teda vlastně na první prohlídku. Po asi třech týdnech hledání. Byt byl kousek od fakulty, nebyl špatný, ale když to porovnám s tím, ve kterém sedím právě teď, tak jsem fakt ráda, že neklapl, protože za stejnou cenu to je nebe a dudy. Slečně, se kterou bych sdílela pokoj, se ozvala i jedna její kamarádka, takže ta nakonec dostala přede mnou přednost. Nakonec to bylo ke spokojenosti všech - ani jedna z nás si nemusí zvykat na spolubydlící, o které neví ani fň.
Pomalu se začínám dostávat ke konci příběhu. Objevily se další dva potenciální byty. První byl od Lidčiny další kamarádky a vypadal slibně až do doby, kdy jsme se dozvěděly, že byt na ni ještě není přepsaný, takže klíče by byly až za dva týdny (čili týden po začátku školy). Druhý byl opět přes inzerát. Byly u něho i fotky, takže jsem odepsala, že byt se nám líbí a že bysme ho rády vzaly i bez prohlídky. Fajn, ale stejně v pondělí přijeďte, ať se domluvíme osobně. Pak mi slečna přestala odepisovat, a když se mi pořád nedostávalo potvrzení, že prohlídka fakt platí, na základě bohatých zkušeností jsem usoudila, že ani tento byt nebude náš nový domov. Chyba. Slečna byla jenom mimo civilizaci a odepsala až v pondělí odpoledne. Čekala jsem, že když jsme se na tu domluvenou schůzku nedostavily, tak byt dostane někdo jiný, ale spletla jsem se. Týna si nás pozvala ještě jednou na úterý a to už jsme si konečně odvážely klíče.
Na závěr musím říct, že to dlouhé čekání se vyplatilo. Naše současné bydlení je naprosto super. Jsme tři lidi v 3+1, byt je kompletně vybavený včetně všech vymožeností jako je myčka nebo tiskárna, šalinou do školy je to osm minut, a navíc perfektní spolubydlící... Jediné, co mě trochu štve, je to, že platíme tři tisíce na měsíc. Za tu sumu máme sice suprovní bydlení, ale pořád je to o 1250 Kč víc, než jsem platila za minulý byt, takže si teď budu muset hodně utáhnout opasek. Ale to snad nějak zvládnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat