Potřebuju dostat psavou náladu. Mám témata asi na pět článků, ale vůbec to ze mě neleze. Ale jinak se mám fajn :) Už bydlím, to je dost velká úleva. A k tomu začala škola a já jsem zjistila, že i po prázdninách, kdy jsem finštinu skoro ani neviděla, jsem celkem schopná rozumět naší nové učitelce Hanně, která na nás celou hodinu mluvila jenom finsky. S vytvářením vlastních vět je to o chlup horší, ale představit se a říct, proč studuju finštinu a kdo je můj oblíbený zpěvák (boj mezi Lauri Ylönenem a Mathiasem Nygårdem nakonec vyhrál Lauri), jsem ještě zvládla.
Kromě finštiny a finské literatury nám všechno začíná až příští týden, takže jsem zvědavá, jaké budou dojmy z estonštiny, japonštiny a němčiny. I když bojuju s pokušením si tu němčinu odhlásit. Nemůžu pořád najít nějakou motivaci, proč se ji učit (kromě toho, že by bylo fajn umět aspoň dva světové jazyky), a vlastně vůbec nemám chuť předvádět, jak moc ji neumím, i když jsem se ji poprvé začala učit, už když mi bylo devět. A nebo bych potřebovala kurz pro falešné začátečníky a ne takový, kde se počítá se středoškolskýma znalostma němčiny. Tak mě teď napadlo, že si ji odhlásím a místo ní si dám třeba lotyštinu, když nám ty kurzy strkají až pod nos... anebo ne, tváří se to, že je tam plno. V maďarštině taky a laponština je v pátek, což neberu. Ale 34 kreditů místo 38 by mi snad mohlo stačit, co?
Nevím přesně, čím to je, ale tenhle týden mám nějak pořád chuť chodit pěšky. Minimálně jednu cestu do školy nebo ze školy kašlu na dopravní prostředky a vyrážím po svých. Včera se mi takhle podařilo objevit uličku s kouzelným názvem Bezejmenná. Někdy, až budu mít fakt kopec času a chuti, bych mohla zkusit dojít na kampus nebo z něho. Ale to bude už pořádná túra, když to trolejí trvá půl hodiny. OK, mohlo by to trvat i o chlup míň, kdyby se mi chtělo přesedat, ona totiž devětadvacítka dělá pěkné okružní jízdy přes Jundrov a Kohoutovice. Kdyby to u Anthroposu střihla rovnou skrz Nový Lískovec tak jak troleje číslo 25 a 26, ušetřila by tím spoustu času. Ale zato bych neviděla ty nádherné vily na Veslařské. Asi si tu jízdu znovu zopakuju, ale až někdy pozdějc, až nebude v Academiku takový chaos. Tak dlouhou frontu jsem tam ještě nežrala! Od pokladen vedla okolo salátů až k pultu s obědama, tam se stočila zpátky, vedla až k zákuskům a tam se znovu otočila a vytvořila ocásek, který končil někde u steaků. Samozřejmě nebyly příbory, a to ani když jsem tam přišla, ani když jsem konečně vystála celou tu frontu. Naštěstí je donesli chviličku po tom, co jsem si sedla. Do toho hromada dezorientovaných prváků a k tomu si většina lidí dobíjela po prázdninách kredit. Takže další návštěvu téhle jídelny odkládám na neurčito. Dneska obědvám kuskus a zítra půjdu do Oázy.
Žádné komentáře:
Okomentovat