SamhainFest

Když už jsem teda rozepsaná, budu ještě pokračovat reportem ze včerejška. V pondělí jsme si s Anež koupily lístky na SamhainFest. Ve středu jsem dostala rýmu já, ve čtvrtek Anež. V pátek jsme se shodly, že na celou akci nemáme dost sil, takže jsme vynechaly Cruadalach (i když ty bych ráda viděla), Virrasztók a Illuminandi a na místo činu přišly až po osmé. Po menších problémech s mojí dezorientací (proč sakra jsou ty zastávky pro opačný směr u Faválu tak daleko od sebe?) jsme se dostaly dovnitř, potkaly Kaaliho, zjistily, že podlaha příšerně lepí, koupily si hnusné Starobrno a našly si krásné místečko uprostřed sálu, kam občas foukl větrák.

První kapela, kterou jsme viděly, byla Silent Stream of Godless Elegy. Jak už jsem určitě někde psala, z kombinace cimbálu a metalu jsem jakožto jihomoravská metalistka naprosto nadšená. Ještě by ten cimbál mohli dostat na pódium na živo a ne jenom z nahrávky a byla bych v sedmém nebi. Hráli pár písniček z posledního alba, které jsem stihla naposlouchat za ten zhruba měsíc, co vím o jejich existenci, a občas jsem si pamatovala i texty (aspoň refrény), takže jsem si i zazpívala (bez toho by mě to tolik nebavilo). Starší písničky neznám, ale i ty byly fajn. Nevím, jak dlouho přesně hráli, ale uběhlo to strašně rychle, klidně bych si dala nášup.

Po SSOGE přišla na řadu kapela, na kterou jsem se osobně těšila nejvíc. Dalriada. Tohle bylo jejich vůbec první vystoupení v Česku, takže jsem patřičně hrdá, že jsem byla u toho. Taky to byl jeden z posledních koncertů, které odehráli s Laurou předtím, než se jí narodí mrňous. Brzo po tom, co začali hrát, se před náma strhlo pogo (mám dojem, že ho začal odněkud se objevivší Kaali). Stály jsme na kraji kotle a občas někoho odstrčily zpátky do víru (Anež si to evidentně užívala). Z toho, co Dalriada hrála, jsem moc písniček neznala. Něco mi bylo povědomé, něco jsem znala dobře a něco málo dokonce i s názvem (Szent László a Hajdúntánc). Než dojedou příště, tak bych se mohla doučit pár textů, abych si mohla víc zařvat.

No a pak přišla na řadu Arkona, kvůli které přišla na akci většina lidí. Pogo jelo v jednom kuse, lidi řvali jak blázni, já a spousta dalších jsme si ničili krk headbangingem, no prostě pařba. Máša s klukama umí udělat fakt dobrou atmosféru. Hráli, hráli, pak zmizeli, jakože konec, a když jsme je vyřvali znovu na pódium, tak hráli, hráli a hráli, jako by večer patřil jenom jim a po nich už neměla přijít žádná další kapela. Ke konci už jsem začala být dost unavená (přece jenom jsem strávila poslední tři dny v posteli), ale kdyby naši slovanští bratři hráli ještě další tři hodiny, tak to asi vydržím.

Poslední kapela na programu byla irská Darkest Era. Na ni už ale moc lidí nezůstalo, většina se po Arkoně vypravila domů, případně pokračovat do jiných podniků. Abych řekla pravdu, moc jsem tohle pořadí kapel nepochopila. Proč po Arkoně strkají ještě něco dalšího? DE začali hrát asi o hodinu později, než bylo původně v plánu, a protože jsem nekontrolovala hodiny celou dobu, tak nemůžu říct, kolik z toho skluzu má na svědomí Arkona a kolik ostatní kapely. My jsme s Anež zůstaly asi na dvě písničky, pak jsme se ale, obě skoro mrtvé, rozhodly, že už je fakt čas jít domů. Vypadalo to, že pak hráli už jenom chviličku, protože po pár minutách na zastávce se k nám přidal houf dalších metlošů. Do postele jsem se dostala někdy ve čtvrt na čtyři - to už se mi dlouho nepovedlo. Bolí mě nohy (i když to je částečně i tím, že jsem do obou v noci chytla křeč), pak za krkem, v krku, nemůžu mluvit (naštěstí nemám s kým, protože jsem celý víkend na bytě sama),  ale to k takovýmhle akcím patří. Dokonce mám dojem, že čím víc jsem zhuntovaná fyzicky, tím lepší mám náladu. Teď to chce už jenom prachy, abych mohla co nejdřív na nějakou další akci.