Bende č. 3

Když už jsem rozepsaná (a když už mi přestala téct krev z prstu), tak ještě stručný report ze včerejška. Už potřetí se totiž u nás v kulturáku zjevil Petr Bende, aby tu spáchal svůj vánoční koncert. A už potřetí si k tomu pozval nás, Barbastellu. Poprvé jsme teda byli posílení i o Crescendo, takže se nás na pódiu motalo okolo stovky, ale pak naštěstí sbormistr uznal, že to nebylo tak úplně ono, a na dalších dvou koncertech jsme křoví dělali už jenom my.

Vypadá to, že si nás Bende docela oblíbil. Jednak nám rok co rok roste počet písniček, které s ním zpíváme (letos to bylo osm plus jedna naše vlastní), a hlavně - náš koncert v Hodoníně byl jediný, který se natáčel. Takže třeba z toho bude i nějaké DVD (mooožnááá).

Oblíbili jsme si i my Bendeho? Hm, těžko říct. Na zkouškách to tak nevypadá, a to kvůli jeho zpraseným koledám. Pár písniček, které s ním zpíváme, jsou docela fajn (Hvězda, Tráva (jak může proboha někdo nazvat písničku Tráva???) a hlavně Nad horů svítá), další písnička - Kdybych byl - by byla dobrá, kdyby tam nestrčili marťansky působící mezihru, ale ty koledy, to je děs! On tomu říká rocková úprava, my tomu říkáme zprasení. Vždycky, ale opravdu vždycky, když zkoušíme s nahrávkou Nesem vám noviny, objeví se na minimálně půlce obličejů kyselé ksichty, protože to zní... hrozně. To se nedá popsat, ale je to fakt hrozné. Další koledy - Štěstí zdraví a Rolničky - jsou to samé, obzvlášť na těch Rolničkách si "dal záležet" - aneb slyšeli jste někdy Rolničky v country úpravě? Aspoň Den přeslavný zůstal celkem nezkažený.

Náš sbor se dostal na řadu až v druhé půlce koncertu, hned po přestávce. Bende má u mě velké plus, že si na tyhle koncerty nevozí žádnou předkapelu, ale zvládá to sám se svýma hostama - a to ten koncert trval skoro tři hodiny! První půlka mě mile překvapila. Na rozdíl od minulého roku jsem vydržela sedět celou dobu v sále a dokonce mě to bavilo, i když spousta "vtipů" byla dost prvoplánových. Hudebně to ale bylo fajn - většinou hrál jenom Bende s jedním až dvěma členama kapely, případně se svým kamarádem Pavlem Helanem. Toho jsem neznala, ale rozhodně to byla lepší volba, než například loňská Ilonka Csáková.  Obvzlášť super byly písničky o zubařce a o iPhonu (nevím, jak se jmenujou - možná Zubařka a iPhone?). A posledním (tradičním) hostem byla (tradičně) skvělá cimbálka Grajcar.

Druhá půlka koncertu začala rozhrnutím opony, která byla celou první půlku zavřená. Za oponou už byla celá kapela i s náma a Grajcarama. Za velké překvapení považuju už to, že se ta opona vůbec otevřela - na zkoušce s ní totiž byly problémy, nechtěla se pro změnu zavřít. Ale co byste chtěli po takové relikvii, bez ní by náš kulturák určitě nevypadl jako správný socialistický kulturák... No, opona se otevřela, my jsme na pokyn saxofonisty začali tleskat a pak začal Den přeslavný. A pak další a další písničky, všecko šlo skoro podle plánu, jenom v Hvězdě se Petr zapomněl a hodil refrén dvakrát za sebou, i když měl být jenom jeden. Ale my jsme profíci a jednoduše jsme se přizpůsobili. Jako naši sólovku jsme zazpívali Tři králové (neplést se známější My tři králové, to je něco jiného). Povedlo se i Štěstí zdraví, jehož úprava se rozjela do jakési divočiny, ve které Petr zadával rytmus, jak mají tleskat diváci a jak máme my s Grajcarama hrát na "kuchyňské nástroje" - vařečky, pokličky, struhadla a podobné, co kdo doma našel, případně si půjčil od Ambrozků (tak to dopadá, když si půlka sboru zapomene přibalit nástroje - ti, co bydlí nejblíž, nabídnou k rozpůjčení vlastní kuchyň). Pak ještě pár písniček a šli jsme z pódia, abysme mohli počkat v zákulisí, než na nás znovu přijde řada a budeme moct (skoro) zakončit koncert s Nad horů svítá. Vzhledem k tomu, že jsme byli prakticky hned za pódiem, pořád musel někdo někoho pštít, aby bylo ticho, protože "to je strašně slyšet." Většinou to nevydrželo víc než deset sekund...

A jaký jsem z toho měla nakonec dojem? Asi o 200 % lepší než na zkouškách. Nevím, čím to je, ale naživo a naostro mi ani ty prasokoledy nevadily a celé vystoupení mě strašně bavilo. Lidi byli super, kapela byla super, cimbálka byla super a my jsme byli taky super. Jo, a Bende byl taky super. Až do včerejšího večera jsem si říkala, že bysme se mohli držet zlatého pravidla třikrát a dost, ale už si to nemyslím. Kdyby to záleželo na mně, tak si to za rok klidně zase zopakuju.

A jedno video z loňského roku: