Matematika

"Matematika je krásná, protože je jednoduchá." 

(Mgr. František Čech - anebo možná taky někdo jiný, po kom to Franta převzal)

Včera jsem narazila na tenhle článek. Jeho autorem je matematik Paul Lockhart a má sakra pravdu! Doporučuju si to přečíst, i když 25 stránek anglického textu může být na někoho moc.

Obsah článku se dá jednou větou shrnout asi takhle: Lockhart kritizuje školní výuku matematiky, protože podle něho (a podle mě taky) zabíjí kreativitu a jakékoliv pokusy o samostatné myšlení žáků a studentů. Naprosto mě fascinovala jeho myšlenka neoznačovat matematiku za přírodní vědu, ale přemýšlet o ní jako o umění! Matematika podle Lockharta není tupé memorování definic a vztahů a snaha o jejich aplikaci na nereálné příklady. Matematika je kreativní proces, přemýšlení o problémech a snaha najít nějaké řešení, které ale dost často vede k dalším otázkám a problémům.

Náhodou zrovna tenhle týden jsem s pár bývalýma spolužákama vzpomínala na naše hodiny matiky na vyšším gymplu. Profesorka řečená BaD (podle její zkratky i podle její charakteristiky) si stoupla k tabuli a začala psát. Zadání, postup, výsledek. Nenapadlo ji říct, o co v tom příkladu jde a k čemu bysme měli dospět. Kdyby to řekla, pár lidí ve třídě včetně mě by nejspíš nemělo problém přijít na nějaké řešení. Jenže ne, cílem matiky bylo opsat si řešení a doma se ho naučit nazpaměť včetně nejrůznějších definic, které nám taky dávala do písemek! Výsledkem takovéto matiky (a fyziky s tou samou profesorkou) bylo, že mě dokonale přešla chuť mít s těmato předmětama něco společného, i když jsem si ještě na nižším gymplu myslela, že z nich budu maturovat.

Jo, i takováhle matika může někomu vyhovovat - například mojí spolužačce, se kterou jsme jako jediné ze třídy skončily na filozofické fakultě. Když si člověk zvykne na to, být cvičenou opicí, může být takováhle matika vlastně docela jednoduchá. Našprtat řešení ze sešitu (což o to, to bylo jednoduché, zápisky od BaDa totiž byly vždycky kvalitní, to se musí uznat) a pak ho aplikovat v písemce, to bylo všechno. Pokud člověk není trotl, může to zvládnout. Ale k čemu to potom je?

Aby to nevypadalo, že s článkem nekriticky stoprocentně souhlasím, dovolím si polemizovat s některýma myšlenkama. Na rozdíl od Lockharta si nemyslím, že by se z hodin měl úplně eliminovat nácvik standardních řešení matematických problémů. Pořád ještě existují profese, které by něco z toho mohly potřebovat (informatici, inženýři a podobná verbež), i když většinu matematické práce dneska zvládnou počítače. A co bych do matematiky (anebo do ZSV - anebo do samostatného předmětu, ať žijí mezipředmětové vztahy) zavedla já, by byly základy orientace ve světě financí, což je něco, co totálně postrádám. Jo, tohle by mohla být krásná ukázka těch slavných mezipředmětových vztahů - zjistit, jaké finanční produkty nabízí ta která banka, co to obnáší a spočítat, jestli ve svých reklamách nekecají, nebo zjistit, která banka je v tomhle nejvýhodnější. Tomu říkám praktická matika!

Ještě mě k tomuhle tématu napadá jedna otázka, poslední dobou docela diskutovaná, a to jestli má být maturita z matematiky povinná. Lockhart jednoznačně tvrdí, že ne. Já jsem až do přečtení tohohle článku byla zastáncem povinné matiky, teď už si tím nejsem tak jistá, ale téma ideálních maturit si asi nechám až na příště, protože mě k tomu napadá další hromada myšlenek.