De grammatica

Znáte takový ten pocit, když si někde přečtete nebo slyšíte nějakou myšlenku a najednou vám docvakne - to je ono!? Přesně tohle si myslím, jenom jsem to doteď nedokázal/a tak pěkně zformulovat! No tak přesně tohle se mi stalo před chvilkou. Mám rozečtenou knížku S elegancí ježka od Muriel Barbery a právě jsem se dostala do kapitoly s názvem Hluboká myšlenka č. 10. Přestože má jenom 5 stran, četla jsem ji strašně dlouho, protože skoro po každém odstavci jsem musela udělat pauzu a trávit to, co jsem právě přečetla.

O čem že ta kapitola je? O gramatice. Přesněji řečeno, odpovídá na otázku "K čemu ale ta gramatika je?" kterou klade zvědavý žák neschopné učitelce. Neschopná učitelka odpovídá, že "gramatika slouží k tomu, abyste uměli dobře mluvit a psát". Prudce inteligentní dvanáctiletá vypravěčka kapitoly s tím ale prudce nesouhlasí a rozvíjí vlastní teorii: "Já si ale myslím, že gramatika je přístupovou cestou ke kráse."

Uááááá, to je ono! Tohle je odpověď na otázku, kterou jsem si kladla od té doby, kdy jsem začala přemýšlet, k čemu je nám vlastně celá škola a obzvlášť větný rozbor. Gramatika slouží k tomu, aby na nás texty mohly působit krásně. Text s hrubkama působí stejně jako krásná pláž, písek, voda, vlnky, idylka a do toho obrovská hromada smradlavých rozkládajících se odpadků. Něco, co tam nepatří. A není to jako dekadentní umění - v dekadenci by tam ta hromada odpadků nebo mrtvola na louce byla schválně, aby zdůraznila kontrast mezi krásou a ošklivostí, zatímco hrubka vzniká proto, že je člověk líný vyhodit odpadky do koše a nechá je válet tam, kam zrovna spadly.

Samozřejmě, že gramatika má i jiné účely. Nejčastěji se zmiňuje asi to, že gramaticky správně napsaným textem dáváme najevo určitou kulturní úroveň - říkáme tím, že jsme prošli nějakým vzdělávacím procesem a že jsme si z něho něco odnesli. To není špatný důvod, ale vůbec nemotivuje ke studiu gramatiky lidi, pro které je na žebříčku hodnot inteligence pohřbená pod spoustou jiných vlastností. I pro ty by ale gramatika měla být důležitá, obzvlášť, pokud jsou pragmatici, protože dalším důvodem pro její existenci je to, že usnadňuje komunikaci. Text bez hrubek se čte snadněji než text s hrubkama, takže je jednodušší pochopit jeho obsah. Samozřejmě, že ani gramaticky správně napsaný text nemusí obsahovat srozumitelné sdělení, ale to už je jiná otázka. Pokud vezmeme jedno a to samé sdělení, jednou ho napíšeme správně a podruhé s chybama, určitě jednodušeji porozumíme tomu prvnímu.

Kromě krásy udává vypravěčka knihy ještě jeden účel gramatiky, který se mému logickému mozku taky velice líbí. "Zkoumat gramatiku znamená dostávat se pod slupku, sledovat, jak je jazyk vystavěný, vidět ho jistým způsobem v celé jeho nahotě." Tenhle důvod by mohl oslovit lidi technicky a analyticky zaměřené, lidi, které baví zkoumat, jak věci fungují. Gramatika nám ukazuje, jak se v daném jazyce staví slova, věty a celé texty. Prostřednictvím gramatiky můžeme pochopit, jak ten který jazyk funguje. Přiznávám, že tohle mě hodně fascinuje. Tím, že člověk pochopí, jak pracuje nějaký jazyk, může někdy odhadnout, jak mluvčí toho jazyka uvažuje, nebo jinak řečeno, jaké myšlenky mu jeho jazyk dovolí. Tím se dostávám k tomu, že při studiu cizího jazyka je důležité, někdy dokonce nezbytné, učit se zároveň o kultuře s daným jazykem spojené. Některé jazyky by pravděpodobně šly zvládnout i bez toho, ale například japonštinu se podle mě nejde naučit, aniž by člověk znal kulturní kontext.

Oba dva důvody z knížky, krása a logika, se nakonec dají krásně spojit v jeden. Říkejme tomu třeba funkcionalismus - krásné je to, co je účelné. Přestože nejsem nějaký fanda architektonického funkcionalismu, v jazycích mě naopak funkcionalismus fascinuje. A to je důvod, proč miluju finštinu - protože je nádherně logická. Jasně, že i ona má výjimky a některé věci se prostě člověk musí naučit zpaměti nebo citem (ať žije genitiv a partitiv plurálu), ale většina její stavby je krásně logická - stačí se naučit pravidla a dodržovat je a člověk si může být skoro jistý, že dojde ke správnému výsledku.

Teď by mě vážně zajímalo, jestli by takhle podaná odpověď na otázku "K čemu je gramatika?" uspokojila ať už onoho studenta z knížky, nebo jakéhokoliv jiného reálného studenta, který je nucený naučit se větný rozbor, aniž by mu kdokoliv řekl, k čemu je to dobré. Jestli by byl ochotnější naučit se gramatická pravidla, pokud by mu učitelka nabídla tyhle důvody. Možná jsem naivní a přeceňuju mladší generaci, ale doufám, že by se mohl najít aspoň někdo, koho by tohle inspirovalo ke studiu. Mé mladší já by určitě uvítalo, kdyby mu někdo sdělil, že to, co je nucené dělat, má opravdu smysl. Ale k tomu by naše školství potřebovalo víc inspirativních učitelů. Budu naivně optimistická a budu doufat, že se k tomu jednou dostaneme!

P. S. Kdyby náhodou chtěl někdo rýpat do gramatiky tohoto článku nebo celého blogu - na blogu není potřeba používat formální styl, tudíž mě nikdo nedonutí psát koncovku -ami tam, kde používám hovorovou formu -ama, a stejně tak nebudu, ale opravdu nebudu psát nechutné slovo bychom místo mnohem používanějšího a příjemnějšího bysme.