Zase se celý týden flákám místo toho, abych konečně napsala, jak jsem měnila struny na kytaře. Tož tady to máte.
Rozhodla jsem se, že už jsem velká holka a ta se umí postarat o svoji kytaru (teda vlastně ne svoji, jenom půjčenou, ale to je jedno). No a vzhledem k tomu, že se na ní struny neměnily už asi sto let a hlavně géčko vypadá, že už moc dlouho nevydrží, uznala jsem, že bych s tím měla něco udělat. Takže jsem poprosila taťku, ať mi ukáže na kytaře, co máme doma, jak se to dělá. Ta domácí taky potřebovala vyměnit géčko, takže jsem se pozorně dívala: povolit, vytáhnout hore, vytáhnout dole, nasadit druhou, dotáhnout... no vypadalo to strašně jednoduše.
V pondělí jsem se teda rozhodla využít pauzy mezi dějinama a finštinou a vrhnout se na to. Povolila jsem éčko (ke géčku jsem chtěla dojít pozdějc), jenže ouha, tahle kytara vypadá nějak jinak než ta doma! Ono to má dole jakési čudné knoflíky! A to doma nemáme, tam se to jenom provleče dírou a je to! No a co teď? Protože su chytrá holka, zeptala jsem se strýčka Gůgla, jak na to. A strýček poradil. Vytáhnout čudlík, ideálně speciálním udělátkem na vytahování kytarových čudlíků. Jenže to nemám, takže čím? Prstama? To by se ta potvora musela hnout z místa! Kleštěma? E-e, nejde. V téhle chvíli jsem usoudila, že na to nemám ani náladu, ani čas, takže jsem se rozhodla ještě trčící původní éčko znovu napnout. Napínám, napínám, jenže kolík si pracuje jak chce a spíš nezabírá než zabírá, takže éčko je furt příšerně podladěné. Točím, točím, a najednou rup! A je to v rici! Éčko se rozhodlo rozpůlit. Tu část u kolíku jsem vytáhla, jenže to, co držel ten pitomý čudlík, to tam zůstalo. Pak jsem došla na to, že se ta struna dá protlačit dovnitř a nakonec sem se jí úspěšně zbavila, ale co s tím, když tam pořád čučí čudlík, díky kterému nemůžu navléct novou strunu?
V téhle fázi jsem zjistila, že už nemám čas a musím jít na finštinu, takže jsem kytaru odložila a vrátila se k ní až večer. Jak vytáhnout ten pitomý čudlík? Různí anonymní lidové v komentářích poskytovali různé lidové rady, jako strčit ruku do kytary a vytlačit čudlík prstama/nožem/klíčem, takže jsem zkusila i to (zahrnovalo to povolení dvou vedlejších strun, abych tu ruku dovnitř vůbec strčila). Nic, nic, nic. Už mě nenapadlo nic jiného, takže jsem se na to vykašlala. Ráno moudřejší večera.
Úterní ráno patří estonštině, takže moudřejší ohledně kytary jsem mohla být až okolo oběda. Vzala jsem kytaru, chytila prstem ten nemožný čudlík, strčila druhou ruku do kytary, zatlačila na něho zespodu a co se nestalo? Čudlík, ta potvora mizerná, je najednou bez jakýchkoliv cavyků venku! Nevěřila jsem svým očím, ale bylo to tak. Asi mu mě bylo líto nebo co, ale byl venku. Takže jsem konečně mohla nové éčko strčit dovnitř a čudlík hned zpátky za ním.
Ale teď mě čekal ještě jeden problém. Podaří se mi dotáhnout tu strunu tak, jak má být, nebo zase rupne? Nebudu vás napínat, podařilo se to, i když jsem musela ten pitomý kolík přitláčet zespodu, aby fungoval. Celou dobu jsem si přitom říkala, jak moc toužím po vlastní nové krásné bezproblémové kytaře, ale na tu můžu zapomenout. Je to moc peněz a Ježíšek mi řekl, že mi radši zaplatí opravu noťasu, proti čemuž nic nenamítám. Zatím mám na co hrát, takže toho budu využívat, dokud můžu. Ale na výměnu dalších strun si netroufám, radši si počkám, až se mi tu objeví někdo zdatnější. Další zoufalství z toho, že už zase nemám na co hrát, si velmi ráda odpustím.
Žádné komentáře:
Okomentovat