Tohle mě napadlo včera večer - seřadit všechny písničky od Apocalyptiky podle abecedy a vybrat od každého písmene tu nejlepší (pokud vůbec bude na výběr). A takhle to dopadlo:
A - At the Gates of Manala. Tady byl "výběr" jednoduchý, protože žádný nebyl. Manala podle mě patří k těm lepším ze 7th Symphony.
B - Bittersweet. Jednoznačně, i když od B je těch písniček překvapivě dost. Kdybych měla v životě slyšet už jenom jednu jedinou písničku, byla by to tahle. Lauri a Ville jsou skvělí zpěváci, ale i když to Apo zrovna hraje akusticky, zní to skvěle (případně když to zpívají všichni v publiku, tak jak loni v Praze).
C - Conclusion. Opět jednoznačná volba, protože Perttu je Pan Skladatel a z téhle skladby emoce přímo tečou.
D - Deathzone. U písmenka D mi výběr chvilku trval, ale nakonec jsem to padlo na tuhle skladbu z eponymního alba Apocalyptica. Taky je dost emotivní.
E - Epilogue. Ještě úžasnější věc než Conclusion; zajímalo by mě, jestli je to Eiccovo nebo Perttuovo dílo. Kdybych chtěla, aby na mém pohřbu všichni řvali, nechala bych si zahrát právě tohle. Na druhou stranu, nepůsobí to na mě jako vyloženě smutná písnička, spíš z toho mám dojem, jako kdyby někdo byl maximálně šťastný a smutný zároveň, nebo jako kdyby končilo něco dokonale úžasného.
F - Fight Fire with Fire. Zbožňuju ji od doby, kdy ji E a P hráli v jedné webizodě a já jsem nestačila hledět, jak rychle jim kmitají prsty.
G - Grace. Ze začátku jsem ji moc nemusela, ale když jsem viděla video, tak se to spravilo.
H - Hope. Nevím, se mi líbí víc ve zpívané nebo akustické verzi, obě mají něco do sebe.
I - I Don't Care. Po dlouhém zvažování porazila In Memoriam. Adam Gontier je skvělý, ale nedávno jsem poslouchala pořád dokola živou verzi s Tony Kakkem a bylo to snad ještě lepší.
K - Kaamos. Pro změnu jedna z vážnějších skladeb.
L - Life Burns! Kombinace Apo + Lauri je záruka kvality, navíc je k tomu dost dobrý klip (L na houpačce s pochodní v ruce podpalující hranice, na kterých sedí a hrají členové Apo, je naprosto k sežrání).
M - Master of Puppets. Apo hraje, všichni po nima zpívají a kdo neumí text tak jak já, aspoň řve Master! Master! Krásný to zážitek.
N - Nothing Else Matters. Písmenko N nakonec to vyhrála opět Metallica, ale rozhodování bylo fakt těžké.
O - On the Rooftop with Quasimodo. Moje druhá nejoblíbenější ze 7th Symphony, hned po Sacra. Mimochodem, jestli jste viděli díl Nezabiješ ze Soukromých pastí, v jedné hodně dramatické pasáži tam začne hrát právě úvod z Quasimoda.
P - Prologue (Apprehension). Tuhle záležitost jsem strašně dlouho neznala, protože když jsem kdysi stahovala Reflections, tenhle soubor byl poškozený a já na to nějak zapomněla. Když jsem ji potom objevila, byla jsem naštvaná, že jsem se o tuhle energickou nádheru takovou dobu připravovala.
Q - Quutamo. Akustická verze není špatná, ale obě varianty s Martou Jandovou jsou lepší. Francouzská mě tak nenadchla.
R - Romance. Miluju ji od té doby, co jsem viděla tohle video, a souhlasím se všema, kdo tvrdí, že Eicca má oprrravdu sexy hlas.
S - Seemann. Nina Hagen má zaprvé naprosto dokonalý hlas a zadruhé je naprosto dokonale praštěná, důkaz se nachází zde.
T - The Unforgiven. Metallica potřetí, tím se nedá nic zkazit.
U - Until it Sleeps. A Metallica počtvrté, v tomhle případě se mi ale apokalyptická verze líbí asi stokrát víc než metallická.
W - Wie Weit. Už jsem ji tu zmiňovala, ze všech čtyř verzí se mi líbí nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat