První týden semestru je u konce a já jsem tak trochu unavená. Asi bych si měla znovu zvyknout, že i pátek je pracovní den. A jak ten týden vypadal?
Pondělní výuka začala o půl jedné praktikem z finštiny s Petrou. Celou dobu jsme dělali nějaké cvičení a pár nám jich ještě zbylo na doma. Na začátek to nebylo nějak přehnaně náročné. Druhá pondělní přednáška byla z Moderní české literatury. V první polovině se mi dařilo celkem dávat pozor, i když mě to zrovna dvakrát nebavilo. Jak se blížila pátá hodina, začala jsem se věnovat noťasu a chystající se klikací soutěži o tělocvik. Ještě štěstí, že jsem ho vytáhla docela brzo - chvíli mi trvalo, než jsem tu potvoru přemluvila, aby se připojila k netu. Přišla pátá hodina, klikací soutěž jsem úspěšně zvládla a zapsala si pilates na pondělní dopoledne, ale z české literatury už jsem neměla vůbec nic. Sice jsem se pak snažila dělat si nějaké poznámky, ale už jsem se vůbec nechytala. Pak jsem se ještě snažila přesvědčit cácorku, co ji doučuju, že přímka je něco jiného než rovina, a když jsem konečně došla dom, bylo půl deváté.
První úterní hodinou bylo intenzivko z finštiny. Já pitomá zapomněla, že Titta byla v Brně jenom na jeden semestr, takže jsme intenzivně dělali cvičení opět s Petrou. Potom byla na řadě přednáška z Japonska v 21. století, kterou vede celkem sympatická Slovenka. Řekla nám jenom pár technických informací a pak nás propustila. Večer (teda o půl šesté, ale mám sklon tomu říkat večer) jsme měli ještě věc s komplikovaným názvem Proseminář literárněvědný, který mají lidi z jiných oborů pojmenovaný srozumitelněji Teorie literatury. Pán byl docela zábavný, i když jsem si nebyla vždycky úplně jistá, o čem to vlastně mluví.
Ve středu jsem měla sice jenom němčinu, ale dopoledne jsem strávila se svojí tureckou ovečkou Tunou běháním po cizinecké policii (člověk by řekl, že když je jejich úkolem jednat s cizinci, tak by snad mohli umět anglicky...) a naší fakultě. Němčina byla celkem fajn, hlavně mě potěšilo, že je tak zhruba na mojí úrovni. Většinou jsem rozuměla, i když ne všemu, a občas jsem aj uměla odpovědět, na co se zrovna ptala. Pak ještě skoro dvě hoďky na doučování (kde jsem zase málem umřela z toho, že ty dvě si nejsou schopné zapamatovat ani takové základy, jako je Where do you live?), a pak už vůůůbec nic.
Čtvrteční rozvrh se mi moc nelíbí, sice mám docela dobré předměty (latina, praktikum a Starší dějiny baltického prostoru), ale časově to je dooost blbé (latina 9.10 - 10.40, praktikum 14.10 - 15.40 a dějiny 17.30 - 19.00). To jsou takové mezery, že se mi sice vyplatí jezdit dom, ale tam zvládnu maximálně tak chvílu se flákat na netu, takže ve výsledku je to docela zabitý den. Jinak na latině mě překvapilo docela rychlé tempo, které mně osobně nevadí, protože jsem ji měla rok na gymplu (a byla jsem mile potěšená, když jsem zjistila, že ještě pořád zvládnu vyskloňovat femina a vyčasovat laudare), ale kdybych byla začátečník, tak nevim nevim. Praktikum s Kovářem bylo... zábavné jako obvykle :D, jenom mi trochu vadily okolo projíždějící šaliny. Až teď jsem si uvědomila, jak je to fajn mít školu zastrčenou o ulici dál od rušnější silnice.
Večer nás čekal ještě šok na dějinách - paní vyučující tvrdí, že přece Češi musí rozumět polštině, takže spousta referátů, které byly na výběr, má zdrojový text polsky, někdy dokonce staropolsky! A když ne, tak třeba německy. Referátů v angličtině a češtině tam moc nebylo, takže jsem si nakonec nevzala žádný a budu muset pořádně šrotit na zkoušku.
Dneska jsem měla ještě céčkový předmět Jazyk a společnost, který by mohl být celkem zajímavý (i když přednášející nebyl nic extra) a nakonec Proseminář čtení a psaní opět s Kovářem (podle toho to taky vypadalo). Nejlepší bylo, když kámoška zašeptala na celou třídu, že už chce jít dom, a dostalo se jí odpovědi, že Kovář taky.
Kromě toho všeho mám zapsané ještě tři předměty bez prezenční výuky - samostatnou četbu čehosi, germánské jazyky a slovenštinu. O prvních dvou zatím nevím vůbec nic, do slovenštiny mám za úkol napsat nějakou krátkou slohovku. Tož uvidím, co ze mě vyleze a nakolik se to té slovenštině bude podobat.
Tenhle týden mě taky překvapilo to, že jsem KAŽDÝ DEN potkala někoho z gymplu (mám dojem, že to bylo zhruba tolik lidí, co za celý minulý rok a půl dohromady). Někdy jsme se jenom pozdravili při přemísťování, ale dvakrát jsem dokonce na někoho narazila na přednášce. Svět je malý... (a jižní Morava obzvlášť).
Žádné komentáře:
Okomentovat