Celý tenhle týden byl divný. Takový... koprovatý, nic se mi nechtělo, nic mě nebavilo, na nic jsem se nemohla soustředit... Ani číst mě nebavilo (tenhle stav teda trvá už delší dobu a nelíbí se mi ani trochu). Přešlo to až dneska, konečně jsem se začetla do Křižáků, které musím přečíst do školy (teda nemusím, ale vybrala jsem si je z toho dlooouhého seznamu). 150 stran za mnou a den ještě nekončí :-) Kromě Křižáků ještě budu číst Beowulfa a Staroislandské povídky, které jsem si dneska dotáhla z knihovny, a nakonec (už zas) Kalevalu. A až to všecko přečtu a úspěšně ukončím semestr, čekají mě další dvě knížky ukořistěné tento týden - Inheritance, kterou jsem koupila taťkovi k narozeninám (tuším cca 600 stran) a Game of Thrones, které jsem si koupila pro sebe (cca 800 stran anglicky).
Soundtrack pro tento týden tvoří většinou písničky od Habery a Teamu. Buď si je pouštím, nebo se je snažím naučit na kytaru. Třeba tuhle:
A ten klip se mi moooc líbí :-) Už se nemůžu dočkat 30. května, kdy budou hrát v Rondu (ale ještě předtím stihnem s Liduš 30. 4. Nightwishe... kde na to vlastně beru prachy?)
Co se mi naopak tento týden nelíbilo, byly dějiny. Teda né že by to bylo jenom tenhle týden, ono je to tak furt. A nemůžou za to dějiny, alébrž moje já, konkrétně jeho asociálně introvertní část, která mi brání přihlásit se, něco v té hodině žbleptnout a získat tak body nezbytně nutné k uzavření předmětu. Když si nejsu aspoň na 200 % jistá, tak prostě mlčím, a u dějin (jakýchkoli) nepovažuju za pravděpodobné, že bych takové jistoty někdy dosáhla (i když mě to baví a zajímá, do hlavy mi to leze dost ztěžka). Tenhle čtvrtek jsem dokonce přímo zírala na správnou odpověď, kterou jsem měla pečlivě zapsanou v poznámkách, ale prostě jsem tam seděla, civěla a čekala, než to řekne někdo jiný. A měla jsem chuť si za to lištit. Teď jenom doufám, že to do konce semestru nějak překonám...
Další písnička pro dnešní den:
Ukradnuto z fejsbukové zdi jedné kamarádky. Nevěřícně čumím a vztekám se, že to nikdy nebudu umět tak jak on. (hm, ten konec bych snad i zvládla :D)
A ještě jedna hudební: The Rasmus vypustili další ochutnávku z nového alba a musím říct, že se mi to líbí o HODNĚ víc, než I'm a Mess. Tož tady to je:
Začátek sice zní zas tak nějak popově (i když líp než první singl), ale pak se to docela slušně rozjede. Jsem na to album zvědavá a zároveň se bojím, že se mi to nebude líbit, protože se moje první láska ubírá jinou hudební cestou, než já. Ale Laurimu jsem schopná odpustit (skoro) všechno, už proto, že vyprodukoval 4 hodně kvalitní alba (Into, Dead Letters, Hide from the Sun a Black Roses), které budu poslouchat snad do smrti :D
Žádné komentáře:
Okomentovat