Nemám co dělat, ale spát se mi ještě nechce, tak aspoň píšu, i když vlastně nemám o čem. Dneska jsem strávila docela dost času učením, ale pořád ne tolik, kolik bych potřebovala. Každopádně jsem za poslední dva dny udělala něco do finštiny, němčiny, latiny i slovenštiny a k tomu jsem si přečetla a vypsala pár témat ze sociolingvistiky. Teď večer jsem se ještě chtěla vrhnout na dějiny, ale už mi to hlava nebere. Měla bych s tím ale sakra něco dělat, protože ještě nemám ani bod a půlka semestru v tahu. Potřebuju aspoň dva, ale čím víc, tím líp, že jo. No ale to by se moje extrémně introvertní já muselo překonat a otevřít hubu, i když to normálně dělá jenom v případech, že si je jisté aspoň na 200 %, což u dějin prostě nehrozí. Já si nemůžu pomoct, mě to sice baví, mě to zajímá, ale do hlavy mi to leze jenom velice ztěžka.
Když se takhle navečer už neobjevuje nic nového ani na FB, ani na Apo-fóru, kam jsem se včera přihlásila, ani na spoustě blogů, které sleduju, tak aspoň prolízám další blogy. Teď navečer jsem objevila čtenářskou challenge, do které se nejspíš přihlásím taky, až budu schopná dočíst nějakou knížku. Vůbec teď mám takové nečtecí období, sice si občas něco půjčím z knihovny, ale vracím to tam po pár stránkách... A hlavně se teď musím vrhnout na povinnou četbu (vlastně už jsem začala - Křižáky od Sienkiewicze máme doma, tak jsem toho využila). Takže až s tím pohnu, objeví se čtenářská challenge i u mě. A ještě jsem kdesi zahlídla i nějakou hudební challenge, takže až mi opět dojdou nápady, o čem psát, a nebudu chtít vytvářet takovéhle články o ničem, tak zkusím třeba tohle.
Teď ještě písničku na dobrou noc a půjdu si lehnout:
Žádné komentáře:
Okomentovat