Po Brně jsem zatím furt chodila v zimní bundě a bylo mně fajn. Ale sotva jsem včera dojela do Hodonína, myslela jsem, že se v tom uškvařím. Odpoledne jsem si teda vzala jenom tenkou bundičku, ale stejně jsem ji nakonec nesla v ruce a šla jsem jenom v rozepnuté mikině. Jaro se tady nekoná, máme zrovna (skoro) léto. Ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Úplně cítím, jak mě ta žhavá zářivá koule nahoře nabíjí energií. A když se k tomu přidá, že jsem včera byla asi po sto letech (no dobře, po měsíci) ve sboru a konečně jsem si zase zazpívala pecky jako Exultate deo, Sanctus a Ievan polkka, barometr nálady se šplhal hodně vysoko.
Dneska počasí vypadalo úplně stejně jako včera a lákalo to ven dokonce i mě, vyhlášenou lemru domácí, takže mě naši ani nemuseli moc přemlouvat, abych s nima jela na zahradu. Naše zahrádka je kouzelná, vždycky přes zimu se tam urodí hromada kamení, které se musí vysbírat, aby se nepolámal rotavátor, takže jsme se na to s mamkou vrhly, zatímco taťka se snažil zprovoznit tu mašinu (nakonec se mu to kvůli vadnému těsnění nepovedlo). V další fázi jsme se s mamkou vrhly na hromadu u kompostu, co tam vlastně vůbec neměla být. Já jsem z ní vytahovala haluze a odvážela je k ohništi, mamka to pak celé rozhrabala a zarovnala, aby tam mohl být trávník. Taťka se mezitím šel pomstít krtkovi, který u nás úřadoval, když jsme tam nebyli, a rozhrabal mu všechny krtince, které našel (a že jich bylo).
Na zahradě jsme strávili asi 2 hodiny, já jsem si dokonce po roce a půl konečně sedla za volant (teda jenom na té asi stometrové polňačce) a podařilo se mi tu obludu dostat až k zahradě (dovnitř jsem si netroufla, ty stromy jsou moc blízko u sebe). Pak jsme se ještě stavili u dědy a babky, nafasovali bábovku, ořechy a vajíčka a jelo se dom. Takovéhle dny by se mohly opakovat častěji!
Žádné komentáře:
Okomentovat