Po tomhle víkendu jsem vyfluslá a nabitá zároveň. Vyfluslá fyzicky, nabitá psychicky. Samozřejmě za to může muzika - to je fyzicky náročný koníček, pokud se dělá naplno. Náš úžasný sbor Barbastella totiž bude mít ve čtvrtek koncert s romským sborem Čhavorenge, Idou Kelarovou a zlínskou filharmonií, takže oba sbory měly tenhle víkend soustředění, abysme dali dohromady program.
První myšlenky byly samozřejmě rozpačité. Když člověk slyší, že by měl strávit víkend s kopou Romů kousíček od Cejlu, tak si asi většinou neřekne super, už se těším. Nebo možná řekne, ale ironie z toho bude cítit až za roh. Ale řekli jsme si, že do toho jdeme. Já osobně jsem předtím neměla s Romama žádnou přímou zkušenost - ani špatnou, ani dobrou - takže jsem si řekla, že se prostě nechám překvapit, jak to dopadne. A dopadlo to fakt dobře. Když jsme přijeli, Romáci se na nás vrhli a začali se představovat tak překotně, že si stejně skoro nikoho nepamatuju, ale bylo to dobrý krok na rozbití bariéry mezi náma. Po celý víkend jsme se pak normálně bavili, oba sbory dohromady. Včera večer jsme šli dohromady trsat (i když to mě moc nebavilo - jednak nejsem na trsání a už vůbec ne na trsací muziku, ale nebyla jsem v tom sama - takže náš sbor se postupně vytrácel a přesouval zpátky na muzeum, kde jsme spali). A dneska, než jsme odjeli, vypukla hromadná objímačka.
Nejvíc mě ale na tomhle projektu baví ta muzika. Náš sbor má ve zvyku zpívat sice dobře, ale tak trochu ospale, i když loňské vyvrcholení programu v podobě Glorie s Borisem a Ievan Polkky tu letargii vytrhlo. Tenhle romský program je na tom ale opačně - to je prostě koncentrovaná energie, nejenom v divokých písničkách, ale i v těch pomalých, procítěných. Docela jsem se bála, jak se budou v tomhle směru projevovat některé naše holky, které většinou vypadají, jako že se šíííleně nudí, ale zvládly to.
A druhá věc, která mě kupodivu docela bavila, je tanec, nebo aspoň pokus o tanec, nebo aspoň jakýkoliv pohyb do rytmu. I když su strašné dřevo, těch pár kroků, co tam děláme, mi vůbec nevadí. Ale ten nácvik byl vyčerpávající, kor když se to jelo pořád dokola a dokola a dokola, aby se vypilovaly drobnosti, například jakým způsobem máme zvednout ruce na konci jedné písničky. Idě a Dežovi se to pořád nelíbilo, tak jsme asi deset nebo patnáctkrát za sebou opakovali džá ča morééé, džá ča mandaaar... Jenom doufám, že nebudeme stát na nějakých titěrných praktikáblech, to by mohlo dopadnout všelijak.
Vtipný byl taky náš sbormistr. Na jedné zkoušce (naštěstí jenom naší, Romáci u toho nebyli), k nám promlouval, jak jsme tam důležití a jak se naším příchodem musí totálně změnit barva... Až když se celý sbor rozřehtal, si Jožka uvědomil, co to vlastně řekl, a zasmál se taky. A ještě měl tuším jeden podobný prd, ale ten už si nepamatuju. Škoda.
Teď už zbývá jenom vstát ve čtvrtek dostatečně brzo, protože vyjíždíme už v sedm ráno, abysme od půl desáté mohli zkoušet s filharmonií. A v sedm večer koncert. Je tam okolo 750 míst a už je vyprodáno, tož su zvědavá, jak to dopadne a strašně se těším!
Žádné komentáře:
Okomentovat