A pak nemáme mít rozkradenou republiku...

Dneska jsem jela pomoct taťkovi - projektantovi - přeměřit jedno parkoviště u jisté firmy na konci jisté dědiny. Napřed jsme ale museli pro papíry k náměstkovi oné firmy a zároveň taťkovu starému kamarádovi (spousta keců se točila okolo toho, jak spolu už na gymplu chodili střílet). Ten chlap mi od začátku neseděl - sice se na první pohled snažil tvářit jako normální, celkem přátelský tvor, ale ve mně vyvolával spíš dojem vesnického balíka, který si hraje na většího pána, než je (dyť on je přece ten náměstek, že jo). Tenhle dojem se skládal z celkem nepodstatných detailů, od pivního pupku přes ťukání do počítače všemi dvěma prsty, psaní mailu a zároveň diktování obsahu zprávy adresátovi mobilem, důvěrné oslovování kolegů Jiříčku a Zdeni (to nebyla Zdena, ale Zdeněk) až po to, že mi vnutil kafe, i když jsem ho nechtěla, protože si přece nedá sám. No ale co, někdo prostě je balík a balíkem zůstane a může to být každému jedno.

Co mi ale není jedno, je předmět hovoru. Taťka bude projektovat zastřešení parkoviště před budovou. Pan náměstek se ptá: "A budeme potřebovat stavební povolení?"

Taťka: "Nevím, možná bude stačit ohlášení, ještě to zjistím."
Náměstek: "Nic se nebude hlásit, uděláme to načerno!"

A po chvíli hovoru, když se taťka snaží přesvědčit náměstka, že by se pod tu střechu hodilo i osvětlení (pan náměstek se tváří, jak kdyby vůbec nerozuměl argumentům, proč by se tam to světlo hodilo, ale nakonec váhavě souhlasí), se baví, odkud to napojí. No z veřejného osvětlení, odkud asi tak, že ano! Takže to budeme mít jednu černou stavbu s černým přívodem elektřiny. Pan náměstek to možná s vedením dědiny nějak ošéfuje, dyť to sou všecko kamarádi. A lidi o tom nemusí vědět.

Na konci návštěvy jsem se ale naštvala sama na sebe. Pan náměstek totiž samozřejmě začal nadávat na vládu (ale musím uznat, že stejně tak nadával i na ty minulé včetně komunistických - shrnul to: všechno je o lidech). No a když se zmiňoval o tom, jak všichni rozkrádají republiku, měla jsem sto chutí mu říct, že on sám dělá naprosto to samé. Jenomže jsem zakřiknutá husa, která mu to dokázala jenom odkývat. Fakt bych chtěla vidět jeho výraz, kdybych mu řekla, že kvůli takovým, jako je on, máme tu zemi rozkradenou - ale jak říkám, to bych musela být schopná otevřít hubu. Hm, asi tu máme rozkradeno i kvůli mně.