Tom Hiddleston will kiss me :D

Od včerejška ujíždím na videích s Tomem Hiddlestonem. Taky občas s jinýma Avengerama, třeba s Chrisem Hemsworthem, ale Tom prostě vede (i když Thora mám radši než Lokiho). A po tomhle ho už asi nikdo nepřekoná:

Nemocinkaná

Aby toho uprostřed zkouškového nebylo málo, su zas nachcípaná. Včera jsem měla v plánu se učit, ale moc to nešlo, protože jsem dostala teplotu a furt se mi chtělo spat. Ale vypadá to, že jsem tu dnešní zkoušku snad i dala. Možná. Nejlepší je, že si pořád nejsem jistá, jestli mám jenom rýmu, nebo angínu - zatím mě spíš bolí v krku, takže by to mohla být i ta angína, ale doufám, že není - rýma je sice otravná (obzvlášť, když je to tento rok snad už popáté), ale s angínou bych musela k doktorce, kterou jsem, jenom tak mimochodem, v životě neviděla, to by znamenalo, že musím z Brna do Hodonína a pak zase okamžitě zpátky, abych mohla dál zkouškovat, no a brát antibiotika v přesně danou dobu taky není úplně to ořechové... Takže doufám, že to buď urychleně zmizí (nereálné), nebo se z toho aspoň vyrobí ta rýma (ráno to tak docela vypadalo, ale pak to zas přešlo). No, pěkné je to.

A ještě k Game of Thrones - chudák Skřet! To si nezasloužil! Ale teda, ne že bych to nečekala, přece jenom už něco vím jak o Joffreym, tak o Tywinovi. A taky by mě zajímalo, co bude se Sansou, poslední dobou ji začínám mít docela ráda. No, uvidíme. Asi bych si to měla konečně přečíst.

Jeden unavený večer uprostřed zkouškového...

Uvažuju, že bych konečně mohla někomu říct o tom, že mám blog, aby to tu taky někdo četl :D Ale zase si nejsem jistá, jestli vlastně chci, aby to četli moji známí. Takže asi zatím nic. Ale stejně je možné, že to někdo z nich čte - já taky čtu několik blogů lidí, které mám okolo sebe a myslím si, že nemají tušení, kdo všechno vlastně ty jejich výplody čte. Někdy je to zvláštní pocit. Ale zatím mě nikdo nikde nepomlouval, tak je to v cajku :D Taky jsem si změnila podpis - na Apofóru jsem začala používat přezdívku Arya a je to rozhodně lepší jméno než Černá kočka, takže jsem Aryu přetáhla i sem. Proč Arya? Jednoduché - je to moje oblíbená postava hned ve dvou sériích - Odkaz dračích jezdců od Paoliniho a Píseň ledu a ohně od Martina. Nemyslím si, že by ve mně někdo mohl některou z obou Aryí vidět, ale to jméno se mi prostě líbí.

To zkouškové by už mohlo skončit. Mám před sebou ještě čtyři zkoušky a samostatná četba je na tom taky pořád bídně (ani nevím, jestli to vůbec můžu ještě Ilmarinenovi posílat, páč netuším, jestli vyhlásil nějaký deadline). Dneska jsem strávila celý den s teorií literatury - kupodivu to nebyla tak hrozná nuda, jak jsem si myslela, nejspíš proto, že mi spousta pojmů nebyla úplně neznámých. Ale pořád mám na zítra pořádný kus práce (bůhví, jestli to vůbec stihnu). A pak budu mít tři dny na naučení dějin, což je naprosto úchvatné, a příští týden v pondělí latina a v úterý moderní česká literatura, na kterou jsem vůbec nechodila... uááááá, už potřebuju ty prázdniny, nebo mi jebne! Proč jsem si, já blbec, zapisovala 40 kreditů? Ale jak se znám, tak si toho na příští semestr zapíšu zase moc, teda pokud mi to sedne do rozvrhu. Spousta předmětů je docela lákavých a já, blázen do jazyků, se modlím, aby se mi do rozvrhu vlezla finština, estonština, švédština, japonština i němčina (a možná druhá půlka latiny, co z ní teď budu dělat tu zkoušku). V úterý jsme šli s Katkou a Řádkem za Petrou podebatovat o tom, jestli je lepší estonština, nebo litevština, a přestože jsem to nečekala, definitivně jsem se rozhodla pro estonštinu. Jednak proto, že má s finštinou přece jenom něco společného, takže budu mít míň práce se slovní zásobou, a o to víc energie můžu vrhnout na další jazyky, a taky proto, že estonštinu tady skoro nikdo nepřekládá, a pokud bych zjistila, že jsem toho schopná, tak by překládání estonštiny mohlo být docela perspektivní.

Na co se teď těším? Až se v pondělí po té pitomé zkoušce podívám na poslední díl Game of Thrones! Poslední díl byl super a asi miluju Tyriona! Je to vlastně jediná mužská postava, kterou mám v tom seriálu ráda a doufám, že mi neumře (ale tuším mi kdosi říkal, že prý ne, tak je to v cajku). Při té bitvě mě napadlo, že by z něho mohl být dobrý král - rozhodně má schopnost motivovat a vést svoje lidi. A nenapadá mě, kdo z té sebranky by ho mohl trumfnout. Nevím, čím to je, ale ženské postavy mám v téhle sérii většinou radši, než chlapy. V první sérii to byla hlavně Daenerys, i když ta je posledních pár dílů docela otravná, a pak Arya (samozřejmě). Tu mám ráda doteď, ale k ní přibyly ještě Brienne a asi i Yara (Theonova sestra), i když u ní si ještě nejsem jistá. To je vlastně jedna věc, kterou na Martinovi obdivuju - jeho postavy jsou natolik plnokrevné, že u nich dost často nejde říct, jestli jsou dobré, nebo zlé, protože se třeba chvíli chovají jako naprostí klaďasové a do toho udělají nějakou koninu hodnou toho největšího parchanta. Každý má své dobré i zlé vlastnosti - hm, asi s výjimkou Joffreyho. Doufám, že brzo chcípne, parchant! :D No, a když zase bude strááášně dlouhá pauza před třetí sérií, tak bych si konečně mohla přečíst ty knížky. První díl už na mě čeká ve skříni, ale vytáhnu ho, až úspěšně odzkouškuju (a asi si ještě předtím přečtu Inheritance - přece jenom chci vědět, jak to dopadne, a u GoT to vím).

Tož to by asi bylo pro dnešek všechno. Hyvää yötä kaikille!

Když jsem byl maličký pacholíček

Dnešní článek nepatří moc do kategorie "Co poslouchám," ale vzhledem k tomu, že se mi zatím nechce zavádět kategorii "Co hraju," tak to šoupnu sem. To jsem si tak přes týden postupně vzpomínala na text jedné písničky, kterou má můj taťka v jednom ze svých ručně psaných zpěvníků. Trvalo mi to strašně dlouho, pořád jsem hrála jenom čtyři sloky, i když jsem věděla, že to stoprocentně má slok pět. Až ve středu ráno, přehrála jsem si čtyři sloky, odcházím na zkoušku ze sociolingvistiky, a najednou jsem si vzpomněla! (Ne, zkoušku to moc pozitivně neovlivnilo, mám D.) No a protože si myslím, že se tenhle text ještě ve vodách internetu nevyskytuje, páč ho neobjevil ani pan Google, tak ho dám sem. Melodie je známá, akordy jsou jednoduché, hraju v A-dur, takže se střídá A-E-A-E-D-A-E-A.

Když jsem byl maličký pacholíček

Když jsem byl maličký pacholíček,
šlápl mi tatíček na malíček.
Malíček mě bolel tolik,
proč je můj tatíček alkoholik.

Tatíčku, prosím tě, nech té žitné,
nebo ten líh v tobě jednou chytne.
Jestli nepřestaneš, tak sem
zavolám hasiče s minimaxem.

Kdyby jsi, tatíčku, nepil koňak,
mohl jsi být švarný ajznboňák.
Protože ty jsi flamendr,
propil bys závory, komín, tendr.

Kdyby jsi, tatíčku, nepil režnou,
mohls nás opustit smrtí běžnou.
Kdyžs měl v režné potěšení,
proč, proboha, lezls na lešení?

Každý se přesvědčí na svý oči,
kdo pije, že s tím se země točí.
Přijdeš na to jak Koperník,
až párkrát upadneš na ciferník.

Team

Tenhle článek si zaslouží být napsaný pěkně za čerstva, dokud mě ještě bolí nohy a za krkem. Za tenhle stav může Palo Habera a celý Team, kteří včera okupovali Rondo spolu s pořádným davem fanoušků. Nevím, kolik lidí se vleze do plného Ronda, ale bylo nás tam fakt hooodně, tribuny byly skoro zaplněné (Palo k lidem, kteří seděli na tribunách úplně u pódia: "Už vám niekto povedal, že odtiaľ prd vidno?" - jo, já vím, že ta věta vlastně není vůbec vtipná, ale mám ve zvyku se smát i takovýmhle koninám, obzvlášť, když mám dobrou náladu, což jsem včera rozhodně měla).

Předkapela se jmenovala Horská chata, pochází z Martina a nebyla vůbec špatná. Vlastně mám k jejich vystoupení jedinou výtku - debilní zvučení. Měla jsem za to, že se to stává jenom na "amatérštějších" akcích a ne v Rondu, ale evidentně jsem se spletla. Klasika - zpěváka přeřvávaly kytary a bicí, takže mu nebylo rozumět. To je ten zvukař hluchý, nebo k němu šel jiný zvuk než k nám, nebo čím to sakra bylo? Naštěstí u Teamu už tenhle problém nebyl. Jo, a taky jsem si při té první kapele uvědomila, že jestli někdy chci mít vlastní metalovou kapelu, tak bych měla zapracovat na své fyzičce :D Myslím, že výkon, který podali hlavně kytarista a basák, by se klidně mohl rovnat výkonu některých fotbalistů :)

Teamáci nastoupili pěkně zostra - první písnička byla Mám na teba chuť, takže jsem si konečně mohla zaskákat a zazpívat (zahulákat?). Pak hráli pár míň známých věcí, větší hity se dostavily až v druhé půlce (přesně tak, jak jsem to čekala, protože jsem si to přečetla na jejich webu ;)). Zahráli skoro všechno, co mám od nich ráda (čili ty větší hity) - od Boli sme raz milovaní, přes Držím ti miesto, Láska, necestuj tým vlakom (tu jsem si oblíbila nedávno díky klipu - psala jsem tu už o něm, nebo ne? Ani nevím...), Severanku (můžete hádat, proč ji mám ráda :D), Malú nočnú búrku a Miesto, kde spávajú vtáci až po Krátke lásky. Za normálních okolností nemám moc ráda Reklamu na ticho, protože jsem ji jednu dobu slyšela odevšad a tak jsem se jí přeposlouchala, ale jako přídavek byla dobrá. Asi jediná další písnička, kterou bych si ráda dala na živo a nedostala jsem ji, je Odchádzajú. Ale jinak jsem s programem naprosto spokojená.

Další věc, která se mi včera hodně líbila, byly světelné efekty. Měli to kluci dobře vymyšlené a dobře udělané. Vlastně celý vizuální dojem ze včerejška je perfektní, protože jsme se s Liduš dostaly do druhé řady. To mělo dvě zásadní výhody - jednak to, že jsme viděly skoro všechno na pódiu, a jednak to, že se na nás dostala voda, kterou roznášeli hlavně v druhé půlce koncertu (Palo: "Je tu vedro, že? Jak hovädo!"). Zábavné bylo taky, když na pódiu přistávali plyšáci (Palo: "Čo sme v Superstar? Čo som Harich? Boli doby, kedy nám hádzali podprsenky a nohavičky!"). Palo je napřed rozhodil do davu, ale než koncert skončil, měl je znovu na pódiu a ještě ve větším počtu. By mě zajímalo, co s nima bude dělat :D

Co napsat na závěr? I když bylo tohle turné označované jako "rozlučkové," už jsem kdesi četla, že to asi tak úplně pravda nebude, Team bude fungovat dál, akurát už nebude jezdit po velkých halách. Na jednu stranu je to sice tak trochu podvod na lidi, nebo jinými slovy marketingový fígl, ale myslím si, že jestli tohle nejsou poslední koncerty Teamu, tak to nikomu vadit nebude!

Nápisy

To jsem tak včera dopsala test a nechtělo se mi ještě odevzdávat, tak jsem se vrhla do studia malůvek a nápisů na lavici přede mnou. Je jedno, na jakém stupni školy se člověk zrovna nachází, pomalované lavice jsou všude od základek po výšky. Malůvky nechme stranou, ty si nepamatuju, ale zaujaly mě oba nápisy.

První nápis hlásal: "Jsem všude." Když člověk nemá co dělat, přemýšlení o tom, co někoho vede k takovéto myšlence a následně k jejímu zvěčnění na školních škamnách, je docela zábavné. Vzhledem k tomu, že fyzikální podmínky tohoto světa jaksi vylučují možnost, že by se dotyčná osoba nacházela na několika místech zároveň, nabízejí se podle mě tři možnosti: buďto se tento člověk nacházel "všude" postupně, nikoliv zároveň, nebo se "všude" nacházel díky existenci v paralelních realitách, nebo se tam nacházel ve své hlavě, tedy v přání nebo snu. Třetí možnost se mi zdá nejpravděpodobnější. Na to samozřejmě navazuje otázka, proč by člověk měl chtít "být všude." Nejsem si jistá. Já to nechci. Vím, kde jsem, vím, kde bych chtěla být, kde bych mohla být a kde naopak být nechci. Všude je moc široký pojem na to, aby se v podmínkách našeho světa dal zvládnout, i když se mu možná dá přiblížit, pokud tedy budeme uvažovat jenom podmínky povrchu naší planety... ale to je zase natolik malý prostor vzhledem k velikosti celého vesmíru (o které tuším nemáme ani tušení), že se vlastně s obsahem slova "všude" moc nekryje. Takže člověk, který by chtěl "být všude," má asi ukrutnou smůlu, že se mu to nejspíš nepodaří.

Teď mě ale napadlo, že pokud se odpoutáme od toho, že "být někde" znamená, že se tam nachází naše tělesná schránka, tak by to nemuselo být zase tak nereálné. O Bohu se taky přece říká, že je všude. Kdyby člověk ztratil fyzickou podobu (ať už krátkodobým opuštěním těla, nebo po smrti), mohl by se vlastně chovat stejně jako Bůh, tedy vyskytovat se tam, kde se mu právě zamane. A je tedy teoreticky možné, že by mohl být na mnoha, nebo klidně i na všech místech zároveň, tedy "všude." No, zajímalo by mě, co by na to říkal autor tohoto nápisu.

Nejsem si jistá, jestli druhý nápis má na svědomí jeden člověk, nebo dva, ale to je jedno, protože obě části patří k sobě. První část tvoří velkými písmeny napsané slovo "TYGR", pod tím je už malými připsané "uškrcenej páskem." Nevím, jestli obě písma jsou shodná, nebo ne, a jestli tedy nápis má autora jednoho, nebo víc, ale to je úplně jedno. Tady by to chtělo vizualizaci obsahu tohoto sdělení. Představte si mrtvého tygra, který má okolo krku pásek od kalhot. Jak velký krk má vlastně tygr? Jak velký pásek by tedy bylo nutné použít? A je možné vlastně uškrtit tygra páskem, aniž by člověk sám přišel k úhoně? Taky mě zajímalo, jestli Google zná nějaký obrázek na tohle téma, takže jsem napsala "tygr uškrcenej páskem" a dala vyhledat obrázky. Výsledek - co z toho má proboha něco společného s uškrceným tygrem? Jo, občas se objeví nějaká fotka lidí, o kterých se v příslušných článcích píše, že byli uškrceni, dál několik předmětů, kterýma by se dalo někoho uškrtit, ale tygr ani jeden. Zato na mě vybaflo několik obrázků delfínů, ryb a jiné mořské havěti! Kde to má souvislost, mi zatím zůstává utajeno.

Ještě sem připíšu jeden nápis, který už ale není ze školní lavice, nýbrž ze zdi, která se táhne podél šalinové tratě mezi zastávkama Celní a Krematorium. Fascinuje mě celé dva roky, co okolo něho jezdím. Nějaký přemýšlivý člověk tam totiž nastříkal slova "během chůze." No není čeština nádherný jazyk? Takže pokud někdo znáte toho primitiva, co tenhle inspirativní nápis nedávno zkazil jakousi nečitelnou černou čmáranicí, jenom aby si dokázal, jaký je king, ubližte mu, prosím, za mě.

Rock in Rio

Živý přenos z Rock in Rio na YouTube? Proč ne! Je sice trošku pozdě, ale ta Metallica za to stojí! První kapela, kterou jsem zachytila, byla Evanescence s dosti tragickou Amy Lee. Myslela jsem, že ta holka umí na živo zpívat líp, ale zpívat čistě své vlastní písničky jí evidentně dělá velký problém. Aspoň měla hezkou sukni. Taky jsem zjistila, že od časů, kdy jsem Evanescence poslouchala docela často, uplynula už dlouhá doba, páč většinu písniček jsem neznala.

Po Evanescence přišla na řadu Sepultura, kterou sice normálně neposlouchám (nějak jsem k ní ještě nedošla), ale bylo to asi o 100 % lepší než Evanescence. Jo, a Refuse/Resist teda poznám (hádejte proč ;)).

A teď Metallicaaaaa!!! To nemá chybu! Já je chcu slyšet na živo! A chcu a chcu a chcu! Dáte mi někdo prachy? :D Mimochodem, připadá taky někomu, že Rob vypadá úplně jako gorila? Hm... neříkala jsem tak před hodinou a něco, že se mi chce spát a že to teda vypínám? Tak asi ještě ne :D

Dobrou noc :)

Ukolébavky

No a když už su dneska rozepsaná, tak ještě jeden. I když tenhle bude zase spíš jůtůbový než textový. Ale namísto obvyklého nesourodého výplachu to dneska bude tématické. Jak říká nadpis, dneska sem postnu pár písniček, které ráda poslouchám před spaním. Tím ovšem neříkám, že jsou jako ukolébavky univerzálně použitelné pro všechny - naopak si myslím, že pro spoustu lidí to nebude to pravé ořechové. Bude to totiž obsahovat různé divné a temné zvuky :-)

Poets Of The Fall - Sleep

No dobře, tak temné zvuky si ještě nechám uležet a začnu s něčím, co by se mohlo líbit asi tak nejvíc lidem. POTF a jejich úžasná uklidňující ukolébavka :-)

Agalloch - Not Unlike The Waves

Přidáme trochu kytar a growlů a máme z toho jednu z nejkrásnějších písniček od Agallochu. Tohle je další skupina, která dokáže velice dobře míchat různé druhy metalu s klasickou hudbou.

Agalloch - Sowilo Rune

A protože jsou na večer fakt ideální, tak ještě jednu s krásným přírodním videem.

Murmuüre - Primo Vere

Tak jo, přichází na řadu divné zvuky. Murmuüre jsem objevila naprostou náhodou kdysi na FB (tuším na Metalopitékovi nebo v nějaké podobné skupině) a důrazně doporučuju poslechnout si celé půlhodinové album (skladby jdou v pořadí Primo Vere - Reincarnate - Torch Bearer - Amethyst - L'Adieu Au Soleil - Disincarnate).

Burzum - Illa Tiðandi

Kdysi jsem do YouTube zkusila zadat "black ambient" a tohle je jedna z písniček, kterou mi to vyhodilo...

Gil-Galad - The Coming Of The Noldor

... a druhá, ještě hezčí, je tahle.

Einar Stray - Teppet Faller

A na konec zase trochu odbočím od metalu, ale aspoň zůstanu na severu, konkrétně v Norsku. Tahle skladba je strašně zajímavá - prvních něco přes sedm minut je taková klidná, nic extra se tam neděje, ale pak to najednou začne ožívat a někdy okolo 8:20 to vybuchne a je z toho nářez přesně pro moje uši!

Hyvää yötä!

Matematika

"Matematika je krásná, protože je jednoduchá." 

(Mgr. František Čech - anebo možná taky někdo jiný, po kom to Franta převzal)

Včera jsem narazila na tenhle článek. Jeho autorem je matematik Paul Lockhart a má sakra pravdu! Doporučuju si to přečíst, i když 25 stránek anglického textu může být na někoho moc.

Obsah článku se dá jednou větou shrnout asi takhle: Lockhart kritizuje školní výuku matematiky, protože podle něho (a podle mě taky) zabíjí kreativitu a jakékoliv pokusy o samostatné myšlení žáků a studentů. Naprosto mě fascinovala jeho myšlenka neoznačovat matematiku za přírodní vědu, ale přemýšlet o ní jako o umění! Matematika podle Lockharta není tupé memorování definic a vztahů a snaha o jejich aplikaci na nereálné příklady. Matematika je kreativní proces, přemýšlení o problémech a snaha najít nějaké řešení, které ale dost často vede k dalším otázkám a problémům.

Náhodou zrovna tenhle týden jsem s pár bývalýma spolužákama vzpomínala na naše hodiny matiky na vyšším gymplu. Profesorka řečená BaD (podle její zkratky i podle její charakteristiky) si stoupla k tabuli a začala psát. Zadání, postup, výsledek. Nenapadlo ji říct, o co v tom příkladu jde a k čemu bysme měli dospět. Kdyby to řekla, pár lidí ve třídě včetně mě by nejspíš nemělo problém přijít na nějaké řešení. Jenže ne, cílem matiky bylo opsat si řešení a doma se ho naučit nazpaměť včetně nejrůznějších definic, které nám taky dávala do písemek! Výsledkem takovéto matiky (a fyziky s tou samou profesorkou) bylo, že mě dokonale přešla chuť mít s těmato předmětama něco společného, i když jsem si ještě na nižším gymplu myslela, že z nich budu maturovat.

Jo, i takováhle matika může někomu vyhovovat - například mojí spolužačce, se kterou jsme jako jediné ze třídy skončily na filozofické fakultě. Když si člověk zvykne na to, být cvičenou opicí, může být takováhle matika vlastně docela jednoduchá. Našprtat řešení ze sešitu (což o to, to bylo jednoduché, zápisky od BaDa totiž byly vždycky kvalitní, to se musí uznat) a pak ho aplikovat v písemce, to bylo všechno. Pokud člověk není trotl, může to zvládnout. Ale k čemu to potom je?

Aby to nevypadalo, že s článkem nekriticky stoprocentně souhlasím, dovolím si polemizovat s některýma myšlenkama. Na rozdíl od Lockharta si nemyslím, že by se z hodin měl úplně eliminovat nácvik standardních řešení matematických problémů. Pořád ještě existují profese, které by něco z toho mohly potřebovat (informatici, inženýři a podobná verbež), i když většinu matematické práce dneska zvládnou počítače. A co bych do matematiky (anebo do ZSV - anebo do samostatného předmětu, ať žijí mezipředmětové vztahy) zavedla já, by byly základy orientace ve světě financí, což je něco, co totálně postrádám. Jo, tohle by mohla být krásná ukázka těch slavných mezipředmětových vztahů - zjistit, jaké finanční produkty nabízí ta která banka, co to obnáší a spočítat, jestli ve svých reklamách nekecají, nebo zjistit, která banka je v tomhle nejvýhodnější. Tomu říkám praktická matika!

Ještě mě k tomuhle tématu napadá jedna otázka, poslední dobou docela diskutovaná, a to jestli má být maturita z matematiky povinná. Lockhart jednoznačně tvrdí, že ne. Já jsem až do přečtení tohohle článku byla zastáncem povinné matiky, teď už si tím nejsem tak jistá, ale téma ideálních maturit si asi nechám až na příště, protože mě k tomu napadá další hromada myšlenek.

Dějiny

Éééj, mám druhý (a taky poslední) bod z dějin! A dokonce jsem se přihlásila dvakrát! A hned jako první! A řekla jsem víc než dvě slova! Poprvé to bylo sice spíš vykoktané, ale druhé se dokonce tvářilo jako nějaký souvislý projev! No, takže se můžu těšit na úplně super zkouškový test, který se bude skládat ze tří otázek, na které máme napsat krátký esej, nebo prostě nějaký souvislý text. Ale pro dnešek můžu být happy!